Krátké povídky vztahující se, byť někdy jen okrajově, k Praze, byly napsány na sklonku autorova života. V textech se mísí Meyrinkův osobitý humor s tajemnem, mystikou, ale i zcela obyčejnými jevy.
Krátká, autobiograficky laděná
povídka je zasazena
právě do prostředí a doby, jež autorka poznala na
vlastní kůži – odehrává se těsně před anšlusem
Rakouska a během něho a líčí osud malého divadla
a milenecké dvojice.
Po prvotině Hafni! a jiné povídky připravila autorka deset nových příběhů, které odpozorovala za tři poslední roky. Opět dokazuje, že je dobrou pozorovatelkou okolního světa a že ze zdánlivě obyčejných situací dokáže vykřesat neobvyklé závěry.
Soubor povídek z pera autorů sdružených ve Středisku západočeských spisovatelů, jejichž společným tématem je soužití člověka a jeho nejlepšího čtyřnohého přítele.
Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované.
Trapné povídky vyšly poprvé v roce 1921. Karel Čapek se v nich svým nezaměnitelným stylem zaměřuje na osudy lidí a jejich charaktery. Po přečtení knihy zjistíte, že od doby napsání těchto povídek se vlastně moc nezměnilo.