Sbírka povídek Konec světa byla před několika lety kritikou přijata coby čtivá prozaická prvotina. Emil Hakl se v ní představil jako autor, kterému je inspirací obyčejný život plný ne zcela obyčejných příběhů.

(...) Hakl ironicky pozoruje a podává to bez obalu; používá drsných slov, nicméně jeho vidění je básnicky něžné. A v něčem je přímo mistrem - totiž v portrétech načrtnutých z jediné situace. Všechny ty rozporné vjemy, charaktery a děje skládá vedle sebe najednou. Vzniká pitoreskní, leč důvěrný a důvěryhodný obraz naší současnosti.