(...) Nová podoba románu Emila Hakla je o nějakých pětačtyřicet stran kratší, většina pasáží a historek ale zůstala. Je tu jen několik úprav, například na konci, kdy se dezorientovaný vypravěč uchyluje k literatuře, je za první větu, kterou napsal, nyní zvolena právě první věta románu Intimní schránka Sabriny Black. A v samotném závěru je namísto původního "falešného konce" teď jakási rekapitulace toho, jak dopadli hrdinové románu. (...) Ale když pak člověk čte původní verzi románu, teprve vidí, kolik slepých ramen Emil Hakl odoperoval - a že udělal dobře. Tedy, pokud připustíme, že autor svému osm let starému dílu rozumí nejlépe... (...) Uvidíme tedy, kam se Emil Hakl, který si šesticí svých prozaických knih dokázal získat uznání řady čtenářů, vydá dál. Je sympatické, že se nechce opakovat, a je sympatické - v českém prostředí dvojnásob -, že se snaží o tvarovou i stylistickou ukázněnost.