(...) Zábranského prvotinu považuji za výjimečnou prózu. Ač ještě ne třicetiletý, pustil se autor do románueseje, do žánru, který ze současných Čechů vrcholově pěstují opravdu jen Kundera, ale také s Kunderou spřízněný Jiří Kratochvil (pravda, jsem taky nespravedlivý, co zmíněný Václav Jamek, Daniela Hodrová...).

(...) autor je vzdělaný, stylisticky na výši a román přináší i několik poznámek, které jsou samy o sobě pozoruhodné. Chtělo by se říci, že to však ještě na román nestačí, jenže žánr románu je natolik široký a každý dalším dílem se znovu definující, že přesnější je říci, že to ještě na dobrý román nestačí.
HODNOCENÍ LN ***

(...) Kniha Davida Zábranského není ke snadnému, utěšenému pročtení od první do poslední stránky. Nicméně, neznudí. Provokuje, často i za cenu toho, že věci přehání, nadsazuje, deformuje, že nutí k nesouhlasu, probouzí rozpaky. Vymyká se poklidnému českému průměru.