Máme tu zásadní událost české literatury: a nemění na tom nic ani skutečnost, že Edita Farkaš mladého spisovatele Davida Zábranského má pouhých čtyřicet stránek. (...) Edita Farkaš je monologem anonymního hrdiny, líčícím zvláštní milostný trojúhelník mezi ním, jeho (bývalou) ženou a jejich přítelem Ignacym. Nebo možná něco úplně jiného. Zábranský umí držet čtenáře v nejistotě a více než o příběh tady jde o slova a myšlenky. Ozývá se tu autorova polská i maďarská zkušenost, záliba v obskurnostech a především v jazykových hrách. Zábranský opakuje slova, pohrává si s nimi, lamentuje, variuje témata. Pracuje s tělesnou metaforikou: když líčí ženu a hrdinův vztah k ní, zajímá ho především, jak přistupuje k jídlu, pití, kouření – a k sexu.