Kulturní situace v Rusku se po zániku cenzury kromě jiných příznaků nové epochy také radikalizovala. Řada autorů začala zkoumat hraniční zóny, v nichž se umělecká činnost dotýká lidského těla, veřejného prostoru, nebo dokonce kriminality. Část publika takové počínání vůbec nepovažuje za umění, nýbrž za primitivní provokaci, pokusy upozornit na sebe za každou cenu, doklad ztráty duchovnosti nebo projev generální krize umění, kdy lze za dílo prohlásit každou hromádku fekálií.