Posledních osmdesát let zdobí krásná slova libanonsko-amerického básníka Chalíla Džibrána vše od přáníček a svatebních pozvánek až po inspirativní obrazy a korporátní motivační literaturu. Džibrán je třetím nejprodávanějším básníkem.
Krajina. Roční období. Plynoucí čas. Láska. Miniaturní příběhy pod drobnohledem vnitřního zraku. Hra slov, smutek i naděje. Pohlazení. Touha. Básně nebásně doporučené devíti z deseti citlivých duší. Čtení lehké jako vánek.
Samá voda. Samá voda. Přihořívá… Samá studna. Samá studna. Co k tomu se hodí dál vlastně napsat? I ve vyschlých studnách zůstává otisk hladiny, která tam bývala, a v ní se se pořád odráží svět nad ní, včetně nebe a tváře ...
Výlevy Nářky Smích je zatím poslední sbírka Lawrence Ferlinghettiho z roku 2014. Knížka možná skromná co do počtu stran, bohatá však co do obsažnosti sdělení – na to jsme ostatně u tohoto básníka zvyklí. Vychází u příležitosti 100. narozenin autora.
Izraelská básnířka Ilana Shmueli ve své poezii navazuje na odkaz poezie židovských autorů, kteří přežili holocaust a reflektují jeho zkušenost. Český výbor přináší její básně, ale také ukázky z memonárů a z posledních dopisů s Paulem Celanem.
Výbor z díla jednoho z nejpřekládanějších současných polských básníků, který je paradoxně víc známý v zahraničí, možná i proto, že od roku 1985 žije v Dánsku.
Hymny o ráji svatého Efréma Syrského vznikly jako katechetické rozjímání o Adamově prvotní kráse a o jeho kněžské úloze v ráji, kde směl pobývat v blízkosti jeho nitra – tajemné Boží přítomnosti.
Sbírka mysticky laděných básní v próze, inspirovaných zejména židovskou spiritualitou. Text má charakter vyznání milovanému protějšku a společné pouti muže a ženy za dosažením vhledu do Bytí zároveň.
Ve své druhé básnické knize se Jan Škrob zabývá napětím mezi skutečností a fikcí, rozbíjí stěny mezi různými světy skutečnými a neskutečnými až tam, kde toto rozdělení přestává dávat smysl.
Poezii docenta Emila Caldy lze zařadit ke tvorbě hravé, ironické, perziflážní, v tradici například „anarchopoezie“ Josefa Macha, Františka Gellnera, nedávno byly zveřejněny podobně laděné básně Jaroslava Haška.
Ewald Murrer publikuje střídmě, jeho básním je vlastní tlumená atmosféra a uměřenost ve výrazu. Jeho texty bez vazby na konkrétní čas a prostor jsou obrazy, v nichž se prolínají spatřené detaily a výjevy s vytříbenými představami stvořenými imaginací
Název je souřadnicí porodnice, kde se Anna narodila. Mapy, místa a především města, hrají v poezii autorky významnou roli. Mnohé básně nesou jejich jména.
Marně se svlékáš je sbírkou básní Pavla Haslachera, autora s rakouskými kořeny, píšící převážně (a někdy bytostně) v duchu a stylu srozumitelného literárního naivizmu.
Sbírka meditativně laděných básní reflektující pochybnosti, hledání, ale i nalézání vztahu člověka k Božství v jeho různých podobách i k celé řadě dalších spirituálních hodnot.
