Nejprodávanější knihy nebo hry v roce 2026
osobnosti a osudy

Vzpomínky prof. MUDr. Ervína Adama, M.D., Ph.D., (* 1922) se čtou skoro jako dobrodružný román. Prožil život vrchovatě naplněný dramatickými událostmi a zvraty, odrážejícími historii 20. století.

Kniha autentických vzpomínek na autorčino mládí, kdy v 50. letech 20. století pracovala na londýnském předměstí jako porodní asistentka.

Netradiční biografie propojuje vzpomínky pamětníků s dokumenty z pasťáků, soudů, léčeben. Součástí je rozhovor s básnířkou, který se uskutečnil rok před její smrtí. Vzniká tak detektivka života, kde o tom, kdo byla V. Čerepková, rozhodne sám čtenář.

Autor líčí, jak se tehdy lidé tomuto pronikání bránili, čemuž je uzpůsobeno uspořádání pamětí, které jsou periodizovány podle prezidentů, a František Novotný na tehdejší události ještě reaguje v některých případech dnešními komentáři.

Jak hluboko sahá lež, které uvěřil celý svět? Tato kniha odhaluje největší kulturní zločin moderní doby. Michael Jackson měl větší vliv na svět než jakýkoliv prezident, duchovní vůdce nebo intelektuál jeho doby.

Kniha je nostalgickou vzpomínkou na všechny netradiční návštěvy Mikešova terénu, zejména na Sofijském náměstí v Praze 4-Modřanech, kde se dokázal velmi dobře orientovat, a kde strávil celý svůj kocouří život.

Proslavil se svou statečností během první světové války. Napsal jednu z největších válečných knih všech dob. Byl zapáleným nacionalistou a antidemokratem, přesto se účastnil odboje proti Adolfu Hitlerovi.

Deset rozhovorů s potomky českých a moravských aristokratických rodů nejen o jejich slavných i méně slavných předcích vzniklo v týdeníku Reflex v průběhu několika posledních let, počínaje rokem 2018, kdy naše republika oslavila sto let existence.

Popová historie, jak ji psaly ženy Chápání lidské tvorby a tvořivosti bylo a stále je poznamenané patriarchátem. Co je pro muže samozřejmostí, pro ženské autorky stále znamená výzvu a bitvu navíc. Málokde to je tak zřejmé jako v populární hudbě.

Kniha přináší výbor z korespondence, kterou Vladimír Boudník (1924–1968) adresoval přátelům v letech 1952–1968, tedy až do své smrti.