Po úspěšné prvotině Chutě (2019) autorova druhá básnická sbírka,
tentokráte o tom, co jsme všichni nedávno zažili a s čím se budeme
muset ještě dlouho vyrovnávat.
Okamžik ukrytý za slovy se zdá být téměř na dosah, jako by tě jen těsně minul, znovu vidíš kapky na holých březových větvích, schůdky pod nehybnou hladinou řeky, mouchu na okraji misky s okurkovým salátem.
Na každé dvoustraně knihy je umístěna hádanka na konkrétní povolání a následně další tři hádanky o nástrojích či prostředcích, které jsou k tomuto povolání třeba.
Ve sbírce Hodina mincí se dočteme o Leoši Janáčkovi, Zuzaně Růžičkové či Glennu Gouldovi či o klávesách, ale hudba a její reflexe je jen jedním z motivů Anny Markowitz.
Druhá kniha básnířky Andrey Vatulíkové (1984) přichází jedenáct let po výrazném debutu Ona je ten tragický typ... Neobsahuje tak pouze úzký výběr textů, jakýsi creme de la creme, ale bohatý a velkorysý výbor z tvorby za více než deset let.
Tento výbor z básnického díla Milana Vrabce (1958–1979) obsahuje zhruba třetinu rozsahu jeho literární pozůstalosti. Jde také o vůbec první knižní vydání díla tohoto autora, jenž za svého krátkého života vydal jen něco málo v samizdatu.
V nové básnířčině sbírce se vedle pro ni příznačných motivů přírody a lidské každodennosti objevují v celé svojí podivuhodné jedinečnosti také ohlasy aktuálního fenoménu izolace jedince, umocněné fatálním děním spojeným s pandemií covidu-19.
