Syrové a zároveň lyricky jímavé vyprávění z venkovského společenství na dalekém finském severu. Příběh dívky a chlapce, kteří se narodili v kraji, kde končí železniční trať, se točí okolo ústředního tématu úniku.
Rámec této knihy vyplývá už z jejího názvu. Vize Jarmuschova filmu Noc na zemi se v textu Polony Glavanové (1974) posouvá od taxíků světových velkoměst k mezinárodnímu nočnímu expresu Paříž–Amsterdam v rozpětí deseti hodin.
Citlivý románový debut jen nejen ponorem do duší hrdinek, které rozdílná generační zkušenost překvapivě víc spojuje, než rozděluje. Je také oslavou moci literatury, vyprávění a psaní.
Francouzské přístavní město Nantes je zahalené hustou mlhou matně prozářenou svitem plynových pouličních lamp. V jednom z bytů na nábřeží někdo do vany napouští vodu a v ní se vznáší bezvládné ženské tělo…
Ještě včera bylo Hvězdné království Mantichora malým a bezvýznamným ostrůvkem vesmíru. Tichý a nenápadný hvězdný národ, který se teprve nedávno zotavil z ničivé rány Morových let.
Manželský pár, který žil v osmdesátých letech šestnáctého století v Henley Street ve Stratfordu, měl tři děti, starší Susannu a mladší dvojčata Hamneta a Judith. Hamnet zemřel v roce 1596 ve věku jedenácti let.
Zatímco v Liberci se na konci devatenáctého století zaváděly první tramvaje, v Brazílii si přistěhovalci stavěli hnízda na stromech, aby v pralese přežili. Jejich příběh je příběhem českým, německým i brazilským.