Monografie zásadním způsobem přispívá k poznání češtiny 16.–18. století; doplňuje dosavadní poznatky o nové informace a koriguje některé starší soudy, například o tzv. jazykovém úpadku, neprávem přisuzovaném barokní češtině.
Publikace podrobně zpracovává šest desítek pomocných podstatných jmen a přidružených prostředků jmenného původu, která jsou jedním ze stěžejních prostředků gramatiky japonštiny.
Obsah i zaměření knihy Korpus a korpusová lingvistika vystihuje v zásadě její název. Zabývá se korpusem, v moderní lingvistice teprve nedávno začínajícím, ale dnes už mohutným a vlivným jevem, jeho aspekty i korpusovou lingvistikou.