Popová historie, jak ji psaly ženy Chápání lidské tvorby a tvořivosti bylo a stále je poznamenané patriarchátem. Co je pro muže samozřejmostí, pro ženské autorky stále znamená výzvu a bitvu navíc. Málokde to je tak zřejmé jako v populární hudbě.
Za podmanivým názvem knihy Dřevěné oči se skrývá deset esejů, které Carlo Ginzburg publikoval na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Jejich společným jmenovatelem jsou dějiny umění, literární teorie a sémantika.
Říká se, že děti si vybírají, do jaké rodiny se narodí. Dan si tím tak jistý není. Anebo měl jako embryo mnohem černější smysl pro humor než osud, který ho čekal.
Absolvovala studijní pobyty u FBI a Kanadské královské jízdní policie. Podílela se na vyšetřování nechvalně proslulých Orlických vražd. Za více než třicet let své kariéry pomáhala objasnit stovky vražd, loupeží i znásilnění.
Charlotte vyrůstá v rodině nacistického soudce Wilhelma Lange. Život jí připadá naprosto idylický – až do chvíle, kdy po válce zjistí, že jejím skutečným otcem je muž jménem Josef Goldenberg.
Paradox doby: zatímco společnost objektivně bohatne a životní úroveň i vzdělanost roste, lidé šťastnější nejsou. Problémů, s nimiž se dnes potýkáme, naopak přibývá, a spolu s tím stoupá spotřeba antidepresiv, anxiolytik, alkoholu a drog, a také počet rozvodů, sebevražd...
Ve své knize, která je víc než jen memoárovou literaturou, nám Edith Egerová předkládá nejen napínavý a působivý příběh vlastního života, ale také inspirativní příběhy svých pacientů.
Strhující text, který se zabývá nejen básníkovým životem, ale též literárním kontextem, dobou a místy, na nichž Ivan Blatný žil. Autor se stal laureátem knižní Ceny Josefa Škvoreckého.
Dračí doupě je nejznámější česká hra na hrdiny. Všichni v ní končí jako vítězové a nikdo neodchází poražený. Jak je to možné? Cílem totiž není vyhrát, ale pobavit se.
Mladá Agatha sní o hudební kariéře, osud však rozhodne jinak. Když jako lékárnice přijde do styku s jedy, dostane nápad na kriminální zápletku, která už ji nepustí, dokud ji nepřenese na papír.
S vědomím absurdity situace a dramatu lidské existence v okolnostech vrcholného stadia genocidy, popisuje Pavel Fischl ve své autobiografické novele martyrium v továrně na smrt, kam byl ve 22 letech deportován z Terezína.