„Jak se stal z člověka staršího člověk moderní? Co ho činí moderním?“ Tak se ptá Masaryk ve svém filozofickém díle, v němž uvažuje o duchovní krizi člověka v sekularizovaném světě.
Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě?
„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.“ Kristova slova jsou adresována každému křesťanu. Přesto pořád toužebně vzhlížíme k těm, kteří jako by k němu byli lépe disponováni.
Alexandre Dumas starší byl vypravěčským mistrem. Jeho romány jsou nadčasové, stále čtenářsky atraktivní. Je méně známé, že nepsal pouze fikce, ale vytvořil také několik životopisů skutečných historických osobností.
Díky autorovým srozumitelným komentářům se nám v této knize vyjevuje Apolloniova pravda a láska v plné kráse. Toto světlo svítí tak jasně, že s nezmenšenou silou proniká do současnosti.
Kniha je pokusem o ucelený výklad základních výkonů a předpokladů, na nichž stojí narativní fikce, o analýzu klíčových funkcí jazyka fikčních textů a vymezení významu různých typů výpovědí o fikčních postavách.
Nikdo není bez hříchu, upozorňuje milánský biskup svatý Ambrož († 397). Hned ale dodává, že neexistuje hřích, který by nemohl být odpuštěn. Bůh není krutě trestající Soudce, ale milosrdný Otec, jenž má stále otevřenou náruč pro své marnotratné syny.
Příběh s ilustracemi Petry Josefíny Stibitzové vypráví o tom, jak Boha rozesmutnilo, že se lidé začali hádat a bojovat mezi sebou. A tak se rozhodl seslat na Zemi potopu, která by ji očistila, a jen Noeho varovat a pověřit úkolem....
Tradiční evropská filosofie, tzv. metafysika, vychází ze zdánlivě samozřejmého přesvědčení, že to vprostřed čeho člověk stojí a s čím se setkává, tzv. svět, je povahy celku vznikajících a zanikajících „věcí“, či „entit“.
Dvě řeči nejvýznamnějšího autora soudních řečí své generace patří mezi nejdůležitější, a zároveň nejkontroverznější prameny pro dramatickou dobu na konci 5. století př. n. l., kdy Athéňané obnovovali svou demokracii.
Říká se, že strach je špatný rádce, ale co když je to přesně naopak? Možná bychom mu měli bedlivě naslouchat, a pak udělat přesný opak toho, co nám radí. Strach není opakem odvahy, ale jejím hybatelem.
Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit.
Úvahy o zlu a rozmanitosti jeho forem a projevů, kritika církve, která institucí ďábla vytváří v lidech pocity strachu a zajišťuje si tak jejich poslušnost.