Úsměv a smích rozsvěcují svět. Přesně tak působí ilustrace Adolfa Borna a humor Jiřího Žáčka v knížce Láry fáry, třesky plesky. Děti to mají rády. Básničky jsou veselé i něžné, rozpustilé i poučné a krásně se říkají.
Kniha Joanny Oparek není poema ke čtení pro citlivé povahy; je to kniha pro čtenáře s pevnými nervy. Představuje sice svéráznou kroniku násilí, které páchají lidé na lidech na počátku 21. století, v tomto případě ale nejde čistě jenom o toto téma.
Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).
Mexické zpěvy přinášejí český překlad písní a básní v rozličných žánrech, které se uchovaly v unikátním rukopisném svazku z druhé půle 16. století, který dnes patří k největším pokladům Mexické národní knihovny.
Co sděluje básník svým čtenářům ve své nové sbírce? Například: Nikdy nežij život napůl, opatrně, s bázní, nebudeš mít štěstí, radost jako z krásných básní. Je známo, že Jiří Žáček nechce nikoho poučovat.
Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího?
