Píše se rok 1975 a do Portugalska proudí navrátilci z bývalých kolonií. Jenže jaké to je, vrátit se do země, kde jste cizincem? A když je vám navíc čtrnáct let…
„Rozsudek smrti byl v souladu se zákonem oznámen Cincinnatovi C. šeptem.“ V žádné jiné ze svých próz se Nabokov nepřiblížil literárnímu světu Franze Kafky tak jako v Pozvání na popravu.
Jak by vypadal příběh Romea a Julie, kdyby žili v poválečných Sudetech, ve stalinistických padesátých letech nebo v době normalizace? Ve čtyřiadvaceti povídkách ožívají lásky a rozchody skutečných lidí, kteří svěřili své příběhy Paměti národa...
Důkazem chaosu a bídy, která sužuje Caracas, jsou hordy psů potulující se po ulicích. Z metropole uprchly miliony Venezuelanů, kteří ponechali své psy ve městě jejich osudu.
Píše se rok 2010, když policie kontaktuje Agnès s informací, že její teta Colette Septembrová právě zemřela. Ale toto není možné, teta Colette přece zemřela před třemi lety…
V románu se Mario Vargas Llosa vrací do rodného Peru a přináší příběh muže, jenž sní o sjednocení své země prostřednictvím hudby a při psaní knihy, v níž by se jeho vize ztělesnila, propadne šílenství.
Vysloužilý policista Luke Fitzwilliam, vracející se z Dálného východu do Anglie, se ve vlaku setká se zdánlivě popletenou starou dámu a ta mu vylíčí neuvěřitelnou historku o sérii vražd ve svém městečku.
Autorka oživila skutečný příběh dámy, která nemálo přispěla k emancipaci budoucích Spojených států. Na základě archivních materiálů i korespondence román osvětluje poměry panující na tehdejším Jihu, vyznačující se bezprávím vůči ženám i otrokům.