Soubor tří básnických knih Petra Borkovce, vydaných v minulých letech nakladatelstvím Fra, obsahuje tituly Vnitrozemí –Vybrané a nové básně 1990–2005 (2005), Milostné básně (2013) a Herbář k čemusi horšímu (2018).
Antologie básní Jana Skácela s ilustracemi Pavla Sukdoláka. Nové grafické zpracování obsáhlé antologie, kterou ze Skácelova dnes již klasického díla sestavil literární kritik a historik Jiří Opelík.
Sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ je v jádru souborem nénií za odchodem nejbližšího člověka z tohoto světa. Verše Miloše Doležala vynikají koncizním tvarem, lapidárním výrazem, pracují s překvapivou asociativností, intertextualitou, ...
Kniha Listy trávy je první český překlad původního vydání Leaves of Grass (1855) Walta Whitmana. Obsahuje i pasáže, které v pozdějších vydáních sám básník vyškrtal nebo poupravil.
Ukrajinský básník Váno Krueger (1986) je první známý nekrokomunista v naší galaxii. Čtenáře sevře do pařátů a odnese ho do Krasnokruegersku, města rudých stínů, kde komunistická mytologie vzkvétá tak, jako by se Velký říjen odehrál loni.
Co udělá tělo, když jím prošlehne ničivý milostný cit? A co udělá, když jím proběhne elektrický výboj při mučení? Zkroutí se do oblouku, který se klene mezi první a jednou z posledních sbírek Bernarda Noëla (1930).
Lukáš Horák (1987) je básník silně vizuální, přesto si jeho básně spojuji s čichem: je totiž stopařem zlověstných znamení či značek, lovcem klukovských dobrodružství a zapovězených chvil.
Alexander Pope byl vrcholný, vůdčí a vlivný anglický klasicistický básník a satirik. Již za života se těšil evropskému věhlasu, který započal právě básněmi uveřejněnými v této knize.
Sbírka Vratislava Brabence, básníka, spisovatele, saxofonisty,
chartisty, bývalého člena Plastic People, který nyní vystupuje se
skupinou Pražský enigmatický orchestr, napsaná v posledních dvou
letech.
Doslov Ladislav Heryán.
Odevzdat se žáru, nechat se vypalovat jako hrnčířská hlína v peci. V básních Kláry Machů dochází k prostupování bolestného a tvůrčího, pod nožem řezbáře, v zemi, ve výhni slunce. Síla, která se tu rodí, jde ruku v ruce s jemností.
Čtvrtá básnická sbírka Josefa Kučery (nar. 1978) sahá do různých pater osobní, rodové i kulturní paměti, ale také básnické imaginace — a na světlo vynáší stejnou měrou objevy i otázky.
„Uchopit, lovit, polapit. Slovo musí pořádat hon na věc. Báseň nebo hudba se musí zmocnit emoce, jako by to bylo zvíře, zvíře, ve které nevěříme, zvíře inspirace.“
Druhá básnická sbírka petyi stach zachycuje prožitky spojené s transgender coming outem a vnitřní i sociální tranzicí. Zachycuje cestu od uzavřené samoty k euforii z autentického projevení sebe sama, ke queer joy spojené se sebepřijetím.
