Sebastian odjíždí do Itálie, aby našel schovanku Olivii a předal
jí dědictví po Eugénii. Přestože Olivii odjakživa nesnášel,
tíží ho svědomí, že jí zabil matku.
Příběh je zaměřen na Štěpku Kiliánovou, dceru bohatého zednického mistra a selky z vejrychovského statku, jež žije na izolovaném maloměstě přelomu 19. a 20. století.
Na poli poblíž nově vystavěného hradu Landštejna je při orbě objeveno mrtvé tělo. Následně jeden z nálezců nečekaně spáchá sebevraždu, zatímco druhý zmizí beze stopy.
Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.
Jsem ten, kterého každá chce. Nikdy jsem se nemínil usadit. Na co taky? Všechny ženy rozevřely pro mě nohy, jen co mě spatřily. Otec to chtěl jinak. Měl jsem se oženit a přivést na svět dědice.
Na skalní hrad Příhrazy přichází posel s naléhavým vzkazem – otec Rustik, duchovní z kostela svatého Václava v Chřenovicích, se bojí o život a žádá svého přítele o pomoc.
Tvrz pánů Janovských z Janovic jako by
přitahovala loupeživé rytíře a drsné válečníky. Když posledního z nich Petra Sudu
z Řenče zemské vojsko oblehlo, tvrz
dobylo a vypálilo. Tehdy se vrátila do
rukou Janoviců. Jenže krvavé prokletí
nezmizelo.