Sebastian odjíždí do Itálie, aby našel schovanku Olivii a předal
jí dědictví po Eugénii. Přestože Olivii odjakživa nesnášel,
tíží ho svědomí, že jí zabil matku.
Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.
Jsem ten, kterého každá chce. Nikdy jsem se nemínil usadit. Na co taky? Všechny ženy rozevřely pro mě nohy, jen co mě spatřily. Otec to chtěl jinak. Měl jsem se oženit a přivést na svět dědice.
Příběhy židovských rodin v této knize mají nejen historickou výpovědní hodnotu, ale čtou se často jako epická dramata. Za jejich úspěchem stály odříkání a dřina, ale pak všechny smetl vichr historických událostí.
Tvrz pánů Janovských z Janovic jako by
přitahovala loupeživé rytíře a drsné válečníky. Když posledního z nich Petra Sudu
z Řenče zemské vojsko oblehlo, tvrz
dobylo a vypálilo. Tehdy se vrátila do
rukou Janoviců. Jenže krvavé prokletí
nezmizelo.
Jedné noci se celý svět změnil. Lidské dějiny se roztříštily a střípky civilizací od pravěku až po vzdálenou budoucnost se znovu složily do chaotické koláže.