Smrt na kůru

Příběh atentátu na Reinharda Heydricha z pohledu Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka je dostatečně známý, snad by bylo možné jej označit za součást kánonu moderních dějin. Jak na celou událost ale nahlíželi ostatní parašutisté? V novém románu známého vojenského historika se ke slovu dostává dosud spíše opomíjený Adolf Opálka.

(...) Jak se ale záhy ukáže, postavit celý text na osudu zmíněného vojáka, poněkud zastíněného heroickými parašutisty Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem, je vzhledem k širšímu rozsahu plané. A tak autor zhruba ve třetině zvolna přechází do opětovného vyprávění o sedmi padlých v chrámu svatého Cyrila a Metoděje včetně zvláštní pozornosti věnované Karlu Čurdovi. Právě onen rámcovaný kolaborant a zrádce svých statečných spolupracovníků v knize nabývá pestřejších tónů. Spisovatelovým viděním je nejstarší člen výsadku lehkovážným klukem schovávajícím se za maminčinu sukni, jehož k mravnímu selhání spíše svedlo okolí, než že by závazek cíleně porušil. To je docela smělá, ale rovněž ozdravná interpretace ve veskrze černobílém kontextu. Část, v níž se Čurda dobrovolně vypraví na ústředí gestapa, patří k nejintenzivnějším pasážím knihy. Osvětlit se víceméně daří i pravděpodobně nejméně diskutovaného výsadkáře Ivana Kolaříka, který se zřejmě ze strachu o bezpečnost svých blízkých nedlouho po seskoku na území protektorátu otrávil jedem. (...) Kamenem úrazu se však stávají dialogy. Tady tvůrce našlapuje přespříliš opatrně, čímž se vytrácejí silné emoce, kvůli kterým se epicky vykreslená minulost koneckonců vyhledává. (...)