Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli… Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít.
Gabriela Slováková, někdejší ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, v řadě rozhovorů s ženami ve výkonu trestu i po něm odkrývá příběhy o temnotě, naivitě a pošetilosti, ale také naději a síle podané ruky.
Rodinný domek na okraji města v sobě dodnes nese děsivou pachuť masakru. Stopy po sekeře, která kdysi ukončila životy manželského páru, jako by byly vryty hlouběji než jen do samotných zdí. Viník sedí za mřížemi. Jenže minulost se vrací.
Léto jsou borůvky, bouřky a rybníky. A když přijde podzim a zima, kousek léta nám zůstane aspoň doma ve skříni, v písku v sandálech, ve žluté pastelce a v břiše nafukovacího krokodýla.