Druhé dějství napínavé trilogie o otroctví a boji za jeho zrušení v 18. století. Píše se rok 1787. Josef a Alma doputovali po stopách korábu Sladká Amélie a jeho nedostižného pokladu do Saint-Domingue.
Třetí případ komisaře Dupina. Na rozlehlé solné zahrady na poloostrově Guérande se právě snáší soumrak. Vzduch je prosycen fialkovou vůní fleur de sel, o níž místní obyvatelé tvrdí, že občas vyvolává halucinace.
Soubor padesáti esejů s podtitulem „Lidé v roce 2022“ nápadem a strukturou volně navazuje na předešlou knížku Chlap kousl psa (2021). Společným tématem je mapovat „mozaiky lidské nátury, jak ji skládají špičkové vědecké časopisy“.
„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel.
Miguel Bonnefoy nevypráví jen fiktivní ságu rodu Lonsonierů, ale také příběh vlastní rodiny, příběh Francouzů, kteří navzdory vzdálenosti v čase i prostoru svůj původní domov
vlastně nikdy neopustili.
Víte, co je ze všeho nejhorší? Když místo mobilu dostanete deníček. Takže mi nezbylo než si do něj psát. Co? Všechny trapasy a úlety z mého ubohého života. Nestačí, že táta se živí hubením brouků a jezdí po městě s gigantickým švábem na střeše.