Mrtvý na Pekelném vrchu

Tato recenze vlastně patří k celé sérii knih o notáři Barbaričovi, kapitánu Steinovi a kaprálu Jarošovi, kterou jsem nakonec dočetl celou a mohu ji zde jen vychválit. (Možná by ji nakladatelství mohlo rozkopírovat ke všem šesti knihám).
Nějak jsem celou dobu nechápal, jak jdou knihy po sobě, takže podle mne je to takto: (1) Mrtvý na pekelném vrchu (z Banské Štiavnice) (2) Krev prvorozených (Praha) (3) Ohnivé znamení (Prešpurk) (4) Ďábel v zrcadle (Vídeň) (5) Vlk a dýka (Sitno, jen Barbarič a Jaroš) (6) Les přízraků (Turnov, jen Stein a Jaroš) ... na konci se avizuje nějaký nový díl z Plzně, který zřejmě ještě není napsaný. Možná to pořadí "každý ví", já jsem ho ale na začátku nepochopil, knihy četl na přeskáčku a některé věci jsem pak ocenil až následně.
Celá ta série udržela moji pozornost, nikdy neztratila tempo, vždycky to bylo zábavné, trochu temné a někdy i hodně krvavé. Některé části se mi líbily více, jiné trochu méně (například Ďábel v zrcadle je na mne fakt už hodně temná a krvavá část). Na druhé straně ani ty "krvavé" části neobsahují nějaké hrůzné detaily, u kterých by čtenář od knihy odvracel zrak, je to vše tak přesně akorát.
Autor má neobvyklý smysl pro zajímavé historické detaily (například katovská historka z Prahy tak asi klidně mohla být - proč vlastně nastoupil kat Mydlář a ne syn předchozího kata?).
Ještě jedno plus ta série má, a to konkrétní dobu, kdy se to odehrává. Habsburské období válek s Turky, kdy Prešpurk byl hlavním městem Uher, protože Budín byl obsazen, pro mne nepatří úplně k těm nejznámějším historickým obdobím a je to určitá možnost se seznámit s touto dobou, která není v dějepise úplně zdůrazněna. I král Matyáš nebývá v české historii nejčastěji ukazován jako nějaká zajímavá historická postava s pozitivními prvky.
Jednoduše řečeno: určitě to stojí celé za přečtení, pozornost u toho neztratíte a zavane na vás duch pozdního středověku, který vás většinou bude bavit a někdy se budete trochu bát.