V době, kdy slovo zní stále hlasitěji a mlčení se stává vzácností, přichází Max Picard se svou nadčasovou úvahou o pravé povaze ticha. Svět mlčení otevírá cestu k zamyšlení, zklidnění mysli a pochopení, že slovo i mlčení patří k sobě.
Je-li Derridova diferance zároveň odstupem, spacializací, a odkladem, temporalizací, pak nám sama nabízí způsob, jak po letech číst jeho rané texty, jejichž výbor se českým čtenářům dostal do rukou poprvé v roce 1993.
V očích moderních lidí jsou hereze považovány za přežitek z dob dávno minulých – něco, s čím se církev již nemusí potýkat. Henryk Pietras SJ dokazuje, že to tak samozřejmé není.
Hlavní částí Vazzanova eseje z roku 1958 (2. vyd. 1968) je shrnující popis obecně nejslavnější dějové části Dantovy Božské komedie, tedy pekelných a očistcových trestů.
Pětice kapitol Vegettiho knihy je označena klíčovými pojmy řeckého politického diskursu: pléthos čili množství, nomos čili zákon, kratos čili síla, areté čili zdatnost a epistémé čili vědění.
První dvě knihy Komentáře k Janovu evangeliu obsahují Órigenovu předmluvu k celému spisu věnovanou zejména pojmu „evangelium“ a dále výklad veršů J 1,1–7a.
Kniha interpretuje Nietzscheho filosofii novým způsobem: její rozporuplnost, kterou většina výkladů kritizuje, zastírá nebo rozpačitě přechází, autor nejen přijímá – právě v ní odhaluje vodítko k dynamickému jádru Nietzschova myšlení.
Publikace přináší překlad dvou věroučných konstitucí IV. lateránského koncilu (1215), dekretálů Firmiter a Damnamus, jež obsahují nově formulované vyznání víry katolické církve a zpřesněné učení o Boží Trojici.
