Nikdy jsme nebyli úplně standardní žižkovská rodina. Vítejte v mámině bytě 4. kategorie, který byl všem otevřen dokořán. Útočiště u nás nacházeli různí básníci, šílenci, muzikanti, opilci, hledači smyslu života či samozvaní proroci.
„Máme doma živočicha, nikdo neví, co je zač, ke všem věcem drze čichá, říkáme mu vysavač.“ Verše o běžných věcech, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou.
Kolem pusto, písek, duny, písku moře, hory, tuny. A k tomu jedno malé velbloudě, které se ztratilo mámě. Dostalo žízeň a má hlad. Zkouší spásat kaktusy, píchají ho do pusy. Mělo namále, ale dobře to dopadlo.
Další prozaický počin spisovatelky a nakladatelské redaktorky Magdaleny Wagnerové tentokrát míří k autobiografickým motivům. Ilustracemi Zdeňka Netopila se publikace stává opravdovým knižním skvostem.
Ve své útlé prvotině Giuseppe Culicchia (1965) čtivě a s nadsázkou dokonale vykreslil psychickou stránku postav a hrdinův střet s anonymním velkoměstem a citovou prázdnotou lidí v něm.
