Neobsáhlý román, který vznikl jako reakce na období pandemie covidu. Autor se v něm zaměřuje na rodinné vazby, osobní reflexi a společenské dění, přičemž stylově navazuje na hrabalovskou tradici proudu vědomí, osobní výpovědi a poetiky každodennosti.
Příběhy naší civilizace. Jak máme hájit evropskou civilizaci, když neznáme její kořeny? Jak máme hájit svou identitu, když ani nevíme, z čeho vyrostlo evropské myšlení. Tato srozumitelná naučná kniha Martina Vopěnky nám v tom může pomoci.
Když jim bylo patnáct, František opustil po sedmé třídě základní školu a Viktor počal dítě s prostitutkou. Jeden lámal holkám srdce, druhý klukům kosti, bloudili novým tisíciletím, až se polámáni potkali na výrobní lince. A začaly se dít věci…
„Řeknu ti to, co nevíš. Řeknu ti, co jsem ti celou dobu tajila, to, co jsem si myslela a co jsem cítila. Ale připomeneme si i to, co známe. Bude to zábavný.“
Třicátnice Laura vypráví svůj příběh. Příběh osiřelé čtrnáctileté holky.