Vimalakírtiho sútra (konec 1. stol. n. l.) patří k raným dílům indického mahájánového buddhismu. Nastiňuje filosofii střední cesty (madhjamaka) a jejím ústředním tématem je dodnes převratná myšlenka neduality vnímání. Ze sanskrtu přeložil Jan Vihan.
Kniha významného tibetského mistra meditace (1808-1887) je klasickým komentářem k přípravným praxím do dzogčhenového cyklu Longčhen ňinghthig, jednoho z nejznámějších cyklů učení a duchovního pokladu školy Ňingmapa.
Diamantová sútra patří mezi nejhlubší, nejposvátnější a nejvlivnější texty mahájánového buddhismu. Japonští a čínští buddhisté jej považují za jeden z nejhůře pochopitelných.
Mapa říše skutečnosti představuje Uisangův stručný výklad esence nauky sútry. Z 210 čínských znaků vytvořil „báseň nejzazší moudrosti“, jejíchž třicet veršů o sedmi znacích uspořádal do útvaru připomínajícího otisk tradičního čínského razítka.
