Základní problém knihy i její metoda jsou filosofické, když přistupují k Pusté zemi jako k textu, v němž T. S. Eliot hledá přijatelný či alespoň uspokojivý modus bytí ve světě ve smyslu moderního řešení tradiční otázky po conditio humana.
V životě jsou prý jen dvě jistoty: smrt a daně. S jistotou víme, že zemřeme, jen nevíme, kdy přesně. Nutnost smrti zaměstnávala myšlení pravděpodobně od okamžiku, kdy se zformovalo.
Zamyšlení nad podstatou bolesti je zároveň pokusem o určení toho, co je samotná filosofie, která se rovněž zdá být samozřejmá a známá jako bolest, ale stejně jako ta je i filosofie posléze tím neužitečným, čeho je paradoxně nejvíce zapotřebí.
Dejiny hermeneutického myslenia sú súčasťou všeobecnejších dejín ideí a kultúry. Tieto dejiny nesú v sebe obrazové kódy, ktoré sa podpisovali pod naše používanie pojmov v rozličných vedných oblastiach.
Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy.
Pražský německý básník Rainer Maria Rilke tak jako nikdo postřehnul fenomén ztráty věci, čili to, že obecný význam slova věc se přestal člověka týkat. S tím souvisí zásadní proměna západní kultury, pro kterou se vžilo označení nihilismus.
Antologie klíčových textů z let 1900-1929 zahrnuje recenze výstav, příležitostné texty na počest malířských kolegů a hlavně teoretické traktáty osvětlující základní formální principy jeho malířské tvorby.
Antologie představuje první české překlady z teoretických spisů hudebního skladatele Antonína Rejchy, pražského rodáka, které vznikaly v druhé polovině jeho života během druhého pařížského pobytu v letech 1808 až 1836.
