Titulní postava benátského kupce Antonia rozhodně není nejvýznamnější postavou hry. Tato hra bývá řazena mezi komedie, ale její síla je především v tragické postavě Žida Shylocka.
V edici D vycházejí dvě mistrné komedie, jejichž hlavními postavami jsou chytří a mrštní sluhové Skapino a Maskarilo, kteří dokáží přes veškerá příkoří vymýšlet neskutečné intriky a triky, aby pomohli svým pánům získat milovanou dívku.
Ve své úspěšné komedii se Moliere vysmívá zbohatlickému prodejci sukna Jourdainovi, který se chce stát šlechticem. Jeho hlouposti a nezřízené touhy zneužívá zchudlý šlechtic hrabě Dorant, který z něho ždímá peníze.
Leopold Kopřiva, doktor filozofie, který je vmanipulován do role „hrdiny“, na konci Havlovy hry z roku 1975 vykřikne: „Dejte mi všichni pokoj!“ Largo desolato je dramatickým obrazem „absurdní doby“, doby normalizace.
U nás nejčastěji uváděná komedie starořeckého dramatika patří mezi klenoty antické literatury. Titulní hrdinka hry Lýsistraté přesvědčí athénské, spartské a další ženy z řeckých států, které se účastní Peloponéské války...
Dramatický pohled na historické momenty z působení československých legií v Rusku a osud jednoho z velitelů plukovníka Švece z pera jednoho z účastníků bitvy u Zborova, vojáka a spisovatele R. Medka, je více než dokumentem.
Zahradní slavnost, která znamenala významný přínos české dramatice a přinesla osobitou českou podobu absurdního dramatu při svém uvedení v pražském Divadle Na zábradlí v šedesátých letech, stála na začátku cesty Václava Havla – dramatika.
Ve své poslední komedii z roku 1673 si Moliere vyřizuje své účty s felčary své doby a s jejich mnohdy prapodivnými léčebnými metodami. Hra stále patří k těm nejzábavnějším a nejhranějším komediálním dílům francouzského klasicismu.
Edice D ve svém 113. svazku představuje autora slavného románu Mistr a Markéta jako dramatika. Jde o dva pozoruhodné portréty dvou světových dramatiků Moliera a Puškina, jejichž dramatické životní osudy slouží autorovi k obecnějšímu zamyšlení.
Mistrovské miniatury, aktovky N. V. Gogola Spor, Úředníkovo ráno, Scény se společenského života, Hráči, S. Turgeněva Venkovanka, Večer v Sorrentu a A. P. Čechova Labutí píseň, Námluvy a Svatba.
Hra významného polského dramatika způsobila při svém prvním uvedení v Polsku rozruch a odsouzení z kazatelny, především díky vypjaté erotičnosti, která provází představy dvou dospívajících dívek, které vstupují do měšťáckého světa dospělých.
Tato hra patří k vrcholům španělské dramatické tvorby „zlatého věku“. Autor tragedii charakterizuje jako „slavnou komedii o vytrvalém princi, jenž trpěl v zajetí pro svou vlast“.
