Edice Mikroliška

Třetí svazek edice mikroliška, pohádek do kapsy nebo do kabelky vhodné zejména na cesty, do čekáren a tam, kde je třeba mít po ruce něco ke čtení a prohlížení.

Pohádka o pražském autobusu, který už měl dost kopců i kouře z výfuku a rozhodl se stát trolejbusem v Pardubicích, i když to vůbec nebylo jednoduché.

Vyprávění o Vánku a Labouti, jak spolu v domku u Vltavy hospodařili, vařili i četli. A protože se měli rádi, poradili si s každou nesnází.

Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli… Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít.

Léto jsou borůvky, bouřky a rybníky. A když přijde podzim a zima, kousek léta nám zůstane aspoň doma ve skříni, v písku v sandálech, ve žluté pastelce a v břiše nafukovacího krokodýla.

Knoflíček si přál být volný jako pták, kdo by nechtěl? A tak se kutálí po světě a hledá, jestli by mu nebylo jinde lépe, než pořád vězet v kabátě a potkává klíč i kelímek i dudlík, které už nikdo nepotřebuje a volnosti mají až po krk.

Ví velryba, že je savec? A jak pojmenuje moucha všechny svoje děti? Jaký kožich nosí marnivá liška? Jednadvacet hravých básniček o zvířatech v různých životních situacích s neméně hravými ilustracemi.

Sedm snů malého Péti s andulkami, sovami i dalšími okřídlenci.

O semaforu, který se rozhodl ukrátit si dlouhou chvíli.

„Znala jsem jednoho dinosaura. Nebyl to moc veselý dinosaur. Naopak. Často byl smutný. To plakal velké dinosauří slzy.

„Byl pán, který škytal. Začalo to jen tak. Snídal rohlík s máslem a najednou to přišlo. Škyt. Škyt. ŠKYT.“ A nepřestal. Škytal ve dne, škytal v noci, škytal když jedl, škytal když čůral i když spal. Ze škytání si vytvořil pěkné podnikání.

„Máme doma živočicha, nikdo neví, co je zač, ke všem věcem drze čichá, říkáme mu vysavač.“ Verše o běžných věcech, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou.

„Byl jednou jeden pes, ten chodil na psí ples v převleku za velblouda...“ Trochu dada, hodně přímočaré, každopádně veselé, červeně a žlutě šrafované verše o pánovi s dírou ve kšiltovce, jeho paní i dětech a celém jejich světě.

Čtvrtý svazek edice mikroliška, pohádek do kapsy nebo do kabelky vhodné zejména na cesty, do čekáren a tam, kde je třeba mít po ruce něco ke čtení a prohlížení.

Malý Franta si natloukl tak, že musel jet rovnou do nemocnice. Zas taková tragédie to ale není – páni doktoři ho dají do pořádku a Franta se v nemocnici brzy rozkouká.

Hurvínkova poučení o tom, proč nosit roušku od ouška až k oušku, že neposedný vir může být na tyči v autobuse i u cizího kluka v puse a že je třeba mýt si ruce nejen když přijdeš zvenku, ale i když jsi hladil svoji fenku.

Kolem pusto, písek, duny, písku moře, hory, tuny. A k tomu jedno malé velbloudě, které se ztratilo mámě. Dostalo žízeň a má hlad. Zkouší spásat kaktusy, píchají ho do pusy. Mělo namále, ale dobře to dopadlo.

Co dělají hračky v noci? Možná byste se divili. Tak třeba Ládíkův pejsek na klíček by si sice rád hrál, musí ale čelit útoku rváčů ze sousedství.

Veršované vyprávění o životě pravěkého kmene a o lovu na mamuta.