Edice Mikroliška

Pohádka o pražském autobusu, který už měl dost kopců i kouře z výfuku a rozhodl se stát trolejbusem v Pardubicích, i když to vůbec nebylo jednoduché.

Třetí svazek edice mikroliška, pohádek do kapsy nebo do kabelky vhodné zejména na cesty, do čekáren a tam, kde je třeba mít po ruce něco ke čtení a prohlížení.

Vyprávění o Vánku a Labouti, jak spolu v domku u Vltavy hospodařili, vařili i četli. A protože se měli rádi, poradili si s každou nesnází.

Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli… Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít.

Léto jsou borůvky, bouřky a rybníky. A když přijde podzim a zima, kousek léta nám zůstane aspoň doma ve skříni, v písku v sandálech, ve žluté pastelce a v břiše nafukovacího krokodýla.

Knoflíček si přál být volný jako pták, kdo by nechtěl? A tak se kutálí po světě a hledá, jestli by mu nebylo jinde lépe, než pořád vězet v kabátě a potkává klíč i kelímek i dudlík, které už nikdo nepotřebuje a volnosti mají až po krk.

O semaforu, který se rozhodl ukrátit si dlouhou chvíli.

Ví velryba, že je savec? A jak pojmenuje moucha všechny svoje děti? Jaký kožich nosí marnivá liška? Jednadvacet hravých básniček o zvířatech v různých životních situacích s neméně hravými ilustracemi.

Sedm snů malého Péti s andulkami, sovami i dalšími okřídlenci.

„Znala jsem jednoho dinosaura. Nebyl to moc veselý dinosaur. Naopak. Často byl smutný. To plakal velké dinosauří slzy.

„Byl pán, který škytal. Začalo to jen tak. Snídal rohlík s máslem a najednou to přišlo. Škyt. Škyt. ŠKYT.“ A nepřestal. Škytal ve dne, škytal v noci, škytal když jedl, škytal když čůral i když spal. Ze škytání si vytvořil pěkné podnikání.

„Máme doma živočicha, nikdo neví, co je zač, ke všem věcem drze čichá, říkáme mu vysavač.“ Verše o běžných věcech, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou.

„Byl jednou jeden pes, ten chodil na psí ples v převleku za velblouda...“ Trochu dada, hodně přímočaré, každopádně veselé, červeně a žlutě šrafované verše o pánovi s dírou ve kšiltovce, jeho paní i dětech a celém jejich světě.

Čtvrtý svazek edice mikroliška, pohádek do kapsy nebo do kabelky vhodné zejména na cesty, do čekáren a tam, kde je třeba mít po ruce něco ke čtení a prohlížení.

Malý Franta si natloukl tak, že musel jet rovnou do nemocnice. Zas taková tragédie to ale není – páni doktoři ho dají do pořádku a Franta se v nemocnici brzy rozkouká.

Hurvínkova poučení o tom, proč nosit roušku od ouška až k oušku, že neposedný vir může být na tyči v autobuse i u cizího kluka v puse a že je třeba mýt si ruce nejen když přijdeš zvenku, ale i když jsi hladil svoji fenku.

Kolem pusto, písek, duny, písku moře, hory, tuny. A k tomu jedno malé velbloudě, které se ztratilo mámě. Dostalo žízeň a má hlad. Zkouší spásat kaktusy, píchají ho do pusy. Mělo namále, ale dobře to dopadlo.

Co dělají hračky v noci? Možná byste se divili. Tak třeba Ládíkův pejsek na klíček by si sice rád hrál, musí ale čelit útoku rváčů ze sousedství.

Veršované vyprávění o životě pravěkého kmene a o lovu na mamuta.