Edice Myšlení současnosti

V srpnu 1944 se členům osvětimského Sonderkommanda podařilo tajně vyfotografovat proces vyhlazování, v jehož samém jádru byli uvězněni. Zanechali po sobě čtyři fotografie. ...

Navracení data odkazuje k tomu, co je jen jedenkrát, co se neopakuje: uchovává je jako tajemství, které je na příchodu. Je-li tomu tak, pak má-li být možné o jedinečném svědčit, je třeba právě tak jedinečná poetika.

Zpět ke zvukům samým! Tak by bylo možné jednoduše shrnout cíle sono-fenomenologie, která se představuje v této knize. Vyrovnává se s tím, že fenomenologie zvukům dosud nevěnovala dostatečnou pozornost.

Poznámky k literatuře obsahují texty napsané Theodorem Adornem převážně v 50. letech 20. století. Jedná se o eseje utvářející nová pravidla literární kritiky a interpretace.

Rozhovory spolu vedli Michel Serres (1930–2019) a Bruno Latour (1947–2022) na začátku 90. let.

Monografie se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století.

Kniha (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil.

Důkladný, záměrně nikoli vyčerpávající vhled do současné francouzské filosofie představuje myšlení sedmi autorů – Jeana-Luca Mariona, Jeana-Luca Nancyho, Bernarda Stieglera, Catherine Malabouové, Jacquesa Rancièra, Alaina Badioua a Françoise Laruella

Tereza Matějčková ve své nejnovější knize nabízí víc než dějiny pojmu nebo tematické čtení odkazu známých myslitelů – svěží pohled na nově položenou otázku po sebepřijetí a růstu.

Až do 19. století byl čas obvykle vnímán jako kontinuální proud, živel, jehož plynutí prakticky nedokážeme ovlivnit.

Ústředním tématem knihy je specifická figura modernity, figura následování, přežívání, nastupování či přicházení po někom nebo něčem, figura, již by bylo možné nazvat potomností.

Setrvávání v ambiguitě stojí v základu naší zkušenosti s uměleckými díly. Dvojznačnost je zakleta v žánru i v obsahu, v pohybu mezi filozofickým zkoumáním a uměleckou expresí, ...

Kniha americké filosofky Susan Buck-Morssové sleduje formování teorie Theodora Adorna, klíčového představitele první generace tzv. frankfurtské školy. Přibližuje mimořádně komplikované Adornovy myšlenky čtivým způsobem.

Představa vzájemné metodologické provázanosti výzkumu a umění, která se objevila koncem minulého století, odkrývá nové možnosti bádání a umožňuje nám pojmově uchopit takový výzkum, který by byl na umění založený.

Rémi Brague nás přivádí k odmítnutí představy, podle níž moderní člověk žijící v „post-metafyzické“ době, která je kulturním dědictvím osvícenství, metafyziku nepotřebuje.

Snažíme-li se zaslechnout ticho, ocitáme se v paradoxní situaci – čím více napínáme uši, tím intenzivnější máme pocit, že nás obklopuje moře hluku. Zdá se nám, že ticho je lidským bytostem nedostupné.

Edmund Husserl vytyčil nové filosofické téma: pole samotné zkušenosti. Když Emmanuel Levinas hovoří o Touze a Druhém, jakým zkušenostem tato okázale pronášená slova vlastně odpovídají?

Fenomenologie animality, jejíž východiska představuje kniha Florence Burgatové, neusiluje o etická řešení týkající se statusu zvířat v západní společnosti. Cílem knihy je analyzovat způsoby, jakými k životu zvířat přistupovali dědici karteziánského myšlení...

Každý, kdo se chce systematicky věnovat dílu Gillesa Deleuze, se musí vypořádat se skutečností, že kontinuita jeho myšlení je nabourána mnohými zlomy, z nichž tím největším je úzká spolupráce s Félixem Guattarim a neodlišitelnost obou autorů.

Myšlení, ať chce či nechce, odpovídá své době. Po tragické katastrofě holokaustu je platnost této skutečnosti ještě očividnější – a možná i proto jsou knihy poválečné filosofie obtížně srozumitelné.