Edice Harlequin Sladký život

Ještě nikdy neměla ke snídani šampaňské. Bylo to neobvyklé a… dekadentní. Ale s Niallem bylo všechno poprvé, tak proč ne zrovna tohle?

Merry se návratu domů vždy děsila. Ale když ji nutnost zůstat v práci přes Vánoce odjet nedovolila, rozhodilo ji to.

Zdálo se to tak jednoduché… On toužil po ní, ona toužila po něm… Jenže byli manželé! Jejich sňatek ale nebyl skutečný a Lana si to musela znovu a znovu opakovat.

Elsie se už nikdy nechtěla do Silvabonu vracet. Nesnášela skutečnost, že má jeho osamělý král moc jí ublížit. A ještě víc nesnášela to, že měl moc ubližovat sám sobě! Felipe na ni nikdy nezapomněl.

Chtěla muže, ale směla dostat jenom krále… Ákím vyhledal Charlotte po devíti letech, kdy ji nenáviděl… kdy po ní stále toužil. A Charlotte stále toužila po něm… Jenže Ákím už není ten chlapec, s nímž chtěla utéct.

Alex si přísahal, že se už znovu nepoddá slabosti, a proto se Tesse vyhýbal. Jenže potom řekla: „Ožeň se se mnou, Alexi…!“ A Alex si uvědomil, že to dluží… jí, sobě, jejím rodičům a jejímu bratrovi, kvůli kterému ji chtěl sám před sebou chránit.

Byl to viking. Byl dobyvatel. A ona ho zradila.

O ničem jiném než o pomstě Leander nesnil. A díky Iloně měl cíl na dosah ruky! Stačilo málo: aby Ilona souhlasila s tím, že se za něj provdá… Ilona nečekala, že Leander bude tak oslňující jako na stránkách novin i ve skutečnosti.

Akil si ji bral proto, aby dostal dědictví. Tobi si ho brala, aby byla svobodná. Ani jeden nechtěl po tom druhém nic více.

Byl privilegovaný. Bezohledný a mocný… Ale také to byl nesmělý chlapec, potom pyšný, bezcitný a arogantní princ. A nakonec i mocný a sebejistý dědic království Monterosso.

Jenny Jen jsem Valentina chtěla ještě naposledy vidět, muže, jehož jsem kdysi milovala. Muže, jehož jsem teď z hloubi duše nenáviděla.

„Už se s vámi nechci nikdy setkat,“ řekl… a pak ji políbil! Thirios se trestá za zlo, které vzešlo z jeho rukou. A jediným dostatečným trestem je zříci se všeho krásného.

„Vyspi se se mnou…“ Pro Duarteho to bylo jednoduché. Orla ho přitahovala, on přitahoval ji, ani jeden netoužil po vztahu… Mělo jít jenom o románek.

Pokud byl někdo symbolem arogance, byl to určitě Achileas. A rozhodně neměl trpělivost s bezvýznamnými lidmi, jako byla třeba „slečna nula“ Effie, pokojská, se kterou kdyby se nesrazil, možná by si jí ani nevšiml.

Ta rudovlasá mořská panna mu zachránila život, jenže princ Eirik by chtěl víc. Mnohem víc. A pro Arielle je bolestné to, že ona by chtěla totéž!

Patřil do jiného světa, než v jakém žila Sofie. A přesto to byla ona, kdo tajemného „prince“ probral polibkem… „Darius“ si po zranění, jež utrpěl ve skotských horách, uvědomoval pouze tu dívku, která ho probudila.

Co kdyby Popelka měla dvě hodné a milé nevlastní sestry, které by ji chránily před macechou, svou vlastní matkou?

Amalia byla jako negativ pohádkové hrdinky: z princezny se proměnila na… vlastně ani neví na koho! Získala svobodu, ale neví, co s ní. Když měla naposledy pocit, že je svobodná, bylo to díky Joaquinovi.

Valentin: Po patnácti letech jsem se vrátil. Vynořil jsem se z temnoty, ze záhrobí, abych si vzal, co bylo moje. Bratrovu firmu, bratrovu – svou! – snoubenku…