Edice prokletí reportéři

Migrace neznamená jen odchod člověka do zahraničí. Neoddělitelnou součástí tohoto fenoménu jsou rodiny, které zůstaly doma – nejčastěji ženy a děti. Co se s nimi děje? Jaký je jejich každodenní život například v Mexiku, Senegalu, Etiopii, ale také v

Diktátoři dobře vědí, že sportovní výhra je stejně důležitá jako vítězství na bojišti. Zábavná i mrazivá výprava do dějin fotbalu v Sovětském svazu nebo za slavnými střety mezi reprezentací impéria a malými satelity ve východním bloku.

Kam až může zavést společnost nenávist? Střelba u baru Tepláreň nebyla činem jednoho radikalizovaného mladíka, prostor pro ni otevírá hate speech kolem nás: řeč veřejné debaty, projevy politiků, komentáře na sociálních sítích.

Nejsevernější osídlená oblast Grónska. Pár desítek obyvatel, kteří dokáží přežívat v drsných podmínkách. Jejich počet stále klesá. Zato stoupá počet novinářů, kteří sem jezdí sledovat globální oteplování a tání ledovce.

Afghánistán? To je džihád, šaría, opium a divoké konopí. Ano, takové jsou stereotypy. A teď si představte například islámskou feministku. Že je to nemožné? Vůbec ne. I taková je jedna z mnohých tváří Afghánistánu.

Vzepřít se Rusku, bránit své území a nezávislost – na to Čečensko krutě doplatilo. A Západ tehdy mlčel, protože se nechal od Vladimira Putina přesvědčit o tom, že Čečenci jsou teroristé a vyhlazovací válka je nutností.

Romantické představy o pirátech hoďte přes palubu. Nelidské zacházení s pracovníky rybářských lodí, drancování přírodního bohatství nebo pašování zbraní – zdá se, že nekonečný prostor mezinárodních vod schová všechno.

Make Královec Czech Again! Co ale doopravdy víme o dějinách Kaliningradu? Donedávna to byl jen kus Ruska mezi Polskem a Litvou, dnes možná základna pro útok na Západ.

Když nemáte na výběr, musíte zkusit i nemožné – dostat se přes Mexiko do Spojených států. Třeba budete mít štěstí a cestou vás jen okradou, ale nezabijí. Nebo neznásilní. Doma není na co čekat.

Bosí lidé vyskakují z lodí na španělské pláži a rychle prchají mezi překvapenými turisty. Afričtí migranti toužící dostat se do „naší“ Evropy.

Malí uprchlíci, malí vojáci, malí vězni lágrů. Děti v místech, kam nepatří. Ze všech zvěrstev války jsou tato nejhorší. Ochránit nejslabší, nenechat jim ublížit. To je pohled dospělých. Jak ale válku vnímají děti?

Poprvé po sedmdesáti pěti letech se v roce 2018 neudělovala Nobelova cena za literaturu. Důvodem bylo sexuální násilí a jeho krytí v kruzích blízkých Švédské akademii.

Jak daleko je z Čečenska do Česka? Zdálo by se, že je to na druhém konci světa. Ale najednou jsou tanky od Grozného na Ukrajině. V dnešním světě už nic není příliš vzdálené.

11. září 2001 – tohle datum změnilo náš pohled na Afghánistán. Krátce po americké vojenské odvetě přijela do Kábulu také válečná reportérka Åsne Seierstad. Nenapsala knihu o boji s terorismem, ale o jedné afghánské rodině.

Život bez peněz a majetku. Bez náboženství a politiky. V komunitě, která všechno sdílí. Katarzyna Boni se rozhodla na vlastní kůži zjistit, jak se v indickém utopickém městě Auroville po padesáti letech od jeho založení žije.

Násilí a bezpráví, které zažíváme, vracíme jiným. Tak jednoduché to je. Tak strašné. Kanadské internátní školy, kam byly umisťovány proti vůli rodičů děti původních obyvatel, byly zlo. Toby zemřel sedmadvacetkrát a Kanada se začíná ptát proč.

Jsou karikatury proroka Muhameda zbytečná provokace, nebo důkaz svobody slova a uměleckého projevu v západním světě?

Tvrdé probuzení z amerického snu. Novodobí kočovníci bydlí ve svých karavanech a šancí na přežití je život na cestě od jedné sezónní práce k druhé. Knižní předloha stejnojmenného filmu režisérky Chloe Zhao ověnčená Oscary.

Připadá vám, že nutně potřebujete nové tričko? Než si ho pořídíte, přečtěte si knihu Marka Rabije. Přesčasy, dětská práce, dlouhé směny, továrny v rozpadajících se barácích: cena evropské módy.

Kdyby se Hemingway narodil v Polsku, psal by jako Kapuściński. Reportér stojí uprostřed zuřícího davu, na hlavu mu míří samopal africké hlídky nebo se plazí džunglí – a my s ním.