Básnická prvotina Luz adentro Zdeňky Pospíšilové je návratem k původním krajinám a slovům, která dokážou obsáhnout něhu, rozechvělost a tíhu, nejen tu vlastní, ale i tu sdílenou a předávanou.
Ve sbírce haiku Záblesky Zuzana Zimmermannová zachovává formu dle japonských pravidel a inspirativně ji rozvíjí a modernizuje. Pravidelně používaný název přiřazuje každé haiku k přírodní, společenské, politické či erotické tematice.
Sbírka Lenky Juráčkové Čemeřice je nazvána podle trvalky, která zdobí a okouzluje, ale může také ublížit svým jedem. Totéž nás denně potkává a my se s úskalím čemeřic trpělivě vyrovnáváme.
Debutová sbírka Štěpána Hobzy Ferrari v džungli je postmoderní v dobrém slova smyslu a přináší míšení a nárazy všech vrstev poezie. Dochází v ní ke střetu minulého a přítomného, vysokého a nízkého.
V básnickém debutu Veroniky Riedlbauchové Noc bez hlavy, který vznikal v letech 2011–2012, se prolínají dvě linie: tou první je autenticita a reflexe životního prožitku, leckdy až deníkově podaná, druhá se opírá o archetypy.
Jakub Bělan (1981) vydal svou prvotinu Stín (Rozplyneš se) před dlouhými sedmnácti lety. To je skoro jedna generace. Zatímco v debutu mluvil v du-formě, v přítomné novince Závrať (na tři doby) mluví rovnou ve třech osobách: první, druhé a třetí.
Druhá sbírka Štěpána Hobzy San Escobar navazuje na debutové Ferrari v džungli (Literární salon, 2018), tj. postmoderně mísí vysoké a nízké, minulé a přítomné, vznešené a směšné.
