Kniha se zabývá básnickou tvorbou mladých debutantů, kteří vstoupili do literatury v 90. letech 20. století a jejichž tvorba se rodila ve spletitém kontextu posttotalitní kulturní situace, v níž se setkávaly velmi rozdílné tradice.
Publikace obsahuje kromě samotné básně část věnovanou Máchově osobnosti a genezi jeho arcidíla, dále rozsáhlý oddíl s rozbory a interpretacemi různých složek stavby básně, a konečně třetí část zabývající se vývojem recepce a ohlasů Máje.
Studie Růženy Grebeníčkové se vyznačují nápaditou prací s textovým výřezem, srovnávacím přístupem a polemickým nasazením. Zvláštní pozornost je věnována Máchovu vztahu k německé literatuře.
Publikace přináší profily více než osmdesáti básnických, prozaických a dramatických děl, která vstoupila do kontextu českého literárního vývoje (tvořeného samozřejmě i literaturou exilovou a samizdatovou) až po roce 1989.
Úvahy a diskuse o tom, jak psát dějiny „po konci dějin“, jak psát literární dějiny a pěstovat literární historiografii, získaly v našem prostředí na významu po roce 1989.
Strukturalismus představuje v české lingvistice, literární vědě a estetice jeden z nejvýznamnějších badatelských směrů, který získal značný ohlas i v zahraničí.