Edice Literární řada

Monografie je výsledkem dlouholetého studia problematiky české literatury v časopisech doby národního obrození.

Příručka vykresluje proměny české literatury v druhé polovině 20. století, v desetiletích, kdy její osudy výrazně spoluurčovaly komunistická utopie.

Neúnavná slova jsou výborem nejvýznamnějšího českého hungaristy, mezinárodně uznávaného profesora Petra Rákose, který takto sám vybral a uspořádal.

Kniha se zabývá básnickou tvorbou mladých debutantů, kteří vstoupili do literatury v 90. letech 20. století a jejichž tvorba se rodila ve spletitém kontextu posttotalitní kulturní situace, v níž se setkávaly velmi rozdílné tradice.

Publikace obsahuje kromě samotné básně část věnovanou Máchově osobnosti a genezi jeho arcidíla, dále rozsáhlý oddíl s rozbory a interpretacemi různých složek stavby básně, a konečně třetí část zabývající se vývojem recepce a ohlasů Máje.

Studie Růženy Grebeníčkové se vyznačují nápaditou prací s textovým výřezem, srovnávacím přístupem a polemickým nasazením. Zvláštní pozornost je věnována Máchovu vztahu k německé literatuře.

Autorka předkládané publikace zkoumá, jak je prostor konstituován v procesu vyprávění a jeho recepce.

Soubor tří studií z oblasti teorie literatury, které mají společný zájem o zkoumání nových tendencí a nových možností v přístupu k textu.

Literatuře přelomu 19. a 20. století věnuje autor publikace dlouhodobě soustavnou pozornost. V této práci se zaměřuje zejména na počátek 20. století.

Publikace přináší profily více než osmdesáti básnických, prozaických a dramatických děl, která vstoupila do kontextu českého literárního vývoje (tvořeného samozřejmě i literaturou exilovou a samizdatovou) až po roce 1989.

Úvahy a diskuse o tom, jak psát dějiny „po konci dějin“, jak psát literární dějiny a pěstovat literární historiografii, získaly v našem prostředí na významu po roce 1989.

Práce z oboru teorie literatury je věnována problematice románové epopeje.

Tato kniha svým obsahem a zaměřením nabízí unikátního průvodce při četbě Weilova díla.

Strukturalismus představuje v české lingvistice, literární vědě a estetice jeden z nejvýznamnějších badatelských směrů, který získal značný ohlas i v zahraničí.