Nemá cenu zastírat, že je tahle hra napsaná pro divadlo, že už ji zkoušejí herci. Ti se dnes potácejí opilí uměním a složenkami mezi telenovelou a vysokou mysteriózní dramatikou jako mezi honorářem a dobrým pocitem. Tady to mají v jednom.
... nejprve jsem vás chtěl všechny zlikvidovat, potom už jen zfackovat, potom jsem vás chtěl zdiskreditovat, potom pomluvit, potom jen zneuctít a zneužít vaše jména a přezdívky, plivnout na to, co předvádíte, urazit vás, vaše přátele ...
Každá generace je předem ztracená jako všechno, co je vnímáno jako vlna. Navrší svůj díl zkázy a začne ustupovat v osamoceném rozčarování svých příslušníků. Následuje ontologická výzva k bolestnému prozření, která generaci ke všemu zlému rozdělí.
Hra je pandánem komedie Fantom Morgalu a součástí tzv. Brněnského triptychu. Dramatický text je poctou scénáristovi Jaroslavu Dietlovi za jeho posmrtnou zásluhu na revitalizaci reálného socialismu na půdorysu marketingového fašismu.
V Brně, v moravské Praze, v jediném vtipu, ve kterém se dá žít, řádí zlověstný Fantom Morgalu! Pražský pseudobásníky prokletý básník S. d. Ch. je mu však na stopě.
Oheň vyhasl? Zabalíme to, nebo to ještě rozfoukáme? Jedenadvacáté století bude konvulsivní, nebo nebude vůbec, soudruhu Bretone! – tak zní jedna z odpovědí a výzev ojedinělého literárního manifestu z pera Michala Jurzy.
Při letmém pohledu na titulní stránku svých oblíbených novin 21. srpna 1968 běžný čtenář sovětské Pravdy patrně přeskočil tak důvěrně mu známé heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“
