Louis de Wohl ve fiktivním příběhu, jak Ignác změní život tomu, kdo ho zranil, populárním způsobem pro mládež i dospělé představuje Ignácův Vlastní životopis.
V románovém životopise Františka Xaverského pro mládež i dospělé autor plasticky přibližuje osobnost Františka, který zakotven v Bohu se stal milovaným přítelem těch, ke kterým byl poslán.
V předkládané knize naleznete například překlady ze zahraničních periodik, jako třeba: Čínské misie a umění; Jezuité a revoluční Španělsko třicátých let; Osudy zrušení Tovaryšstva Ježíšova v evropských zemích a podobně.
Dramaticky pojatý text, prokládaný odkazy na historické pozadí doby, podle nejnovějších bádání o životě tohoto vévody z Mantovy, poté jezuity, který zahynul při službě postižených morem.
Podrobné a systematické pojednání o duchovních proudech, osobnostech a literárních dílech jezuitů napříč staletími: od počátku až po autorovu současnost (zemřel v roce 1942). Základní dílo pro pochopení jezuitské mentality a charizmatu řádu.
Klasické dílo sedmnáctého století se stalo „učebnicí“ mnoha světců (Terezie z Lisieux). Termín „milost přítomného okamžiku“ vyjadřuje moudré uspořádání stálého napětí mezi aktivitou a pasivitou v hledání Boží vůle.
Klasické dílo duchovního života od francouzského jezuity Louise Lallemanta (1588–1635) je blízké knižnímu titulu Odevzdanost do Boží prozřetelnosti od Jean-Pierre de Caussada.
Irský jezuita Brian O’Leary vychází z pestré zkušenosti dlouhodobě přednášejícího na různých institutech, ale rovněž ze zkušenosti exercitátora v několika světových centrech spirituality Ignáce z Loyoly.
Výběr z osobních poznámek blízkého druha Ignáce z Loyoly a vizitátora jezuitského díla prvních dob Tovaryšstva ve formě aforismů představují závažný historický dokument a inspiraci pro duchovní život.
Svědectví o nejniternějším životě zakladatele jezuitů, z období hledání chudoby pro nově založený řád, ukazuje Ignáce jako mystika: muže slz i závratného propojení s Trojicí.
Studie francouzského historika vyplňuje mezeru, kterou v českém prostředí akutně zakoušíme: souvisleji vynáší úsudek o počátcích jezuitského řádu – bez chvalořečí, ale také bez zaujatých předsudků.