V septembri 2016 bola podaná žiadosť o otvorenie procesu blahorečenia Stanislavy Ernstovej (1891–1968). Ide o slovenskú uršulínku, ktorá zomrela na Bílé Vodě (na severnej Morave) v povesti svätosti.
Publikace je postavena na mnohaleté práci autora s archiváliemi různého druhu (korespondence, osobní vzpomínky, poznámky z deníků, zápisy z jednání) zasazených do širšího kontextu předzvěsti schizmatu, vzniku a vývoje Církve československé.
Kniha na základě studia pramenů a v celosvětovém kontextu života církve představuje české liturgické hnutí, jak se formovalo od 19. století, jakými proměnami procházelo i jeho završení v pokoncilní církvi.
V knize najdeme čtrnáct přednášek, vrhajících na krizi světlo z hlediska víry. Publikace byla zamýšlena jako sedmidenní exercicie, které si lze udělat také soukromě a uvažovat při nich o důležitých otázkách: Co je to krize? Proč přichází? atd.
Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu.
Tato kniha přenáší sílu a moudrost
mnišské duchovní tradice do jednadvacátého století. Sestra Joan se
opírá o svatého Benedikta, který již
v šestém století usiloval o morální
integritu tváří v tvář pohanskému
Římu.
Kniha ELIAS VELLA a jeho stopy nejen v České republice byla vydána k prvnímu výročí tohoto výjimečného kněze a exorcisty, který z rodné Malty přijížděl bezmála třicet let do naší země i na Slovensko sloužit vyučováním, modlitbou a osvobozováním.
Autentický duchovní život uzdravuje náběhové karikatury, které často sami prožíváme: upjaté postoje, zhrzené tváře, protěžování jednostranných témat či záměna soukromých prožitků za zralé duchovní hodnoty.
Co je to vzdor? Je to ten neurčitý pocit, když se vám nechce dělat něco, o čem víte, že je to pro vás dobré; je to sklon dělat něco, o čem neomylně víte, že to pro vás dobré není, a to všechno mezi tím.
Publikace z pera u nás velmi oblíbeného a čteného autora, tentokrát o strachu ve všech možných podobách: o strachu z nového, o tom, který ochromuje, o strachu ze zesměšnění, z neznámého v nás, ze zranění, z osamění, o strachu o naše vztahy.
Někdy možná máme pocit, že o něco v životě přicházíme. Ostatní nám připadají spokojenější, úspěšnější, jejich život vypadá zajímavěji. Jindy se pro něco rozhodneme, ale vzápětí nás napadne, jestli na nás někde nečeká něco lepšího.
Na počátku reformy karmelitánského řádu stály dvě význačné osobnosti, Terezie z Ávily (1515–1582) a Jeroným od Matky Boží Gracián (1545–1614), první provinciál bosých karmelitánů.
Kongregace Nejsvětějšího vykupitele, redemptoristé, mají v našich zemích to štěstí, že jsou relativně mladou řeholí, v zaalpském prostoru se etablovali až v 19. století. Takže se nestali jako jezuité symbolem „temných časů“ protireformace.
V Protestantu 6/2014 si přečtete rozhovor o pokusu amerických teologů najít třetí cestu mezi fundamentalisty a liberály, Jan Škrob si klade otázku, co znamená "zhnědnutí" Evropy po posledních volbách a vazby Putina s nahnědlou europravicí, ...