Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu.
Láska, soucit, pýcha a krutost ve slavném dramatu z moravské vesnice. Vesnická dívka Jenůfa postupně přichází o všechno – o krásu, o dítě, o čest i o milého.
Drobná luxusní publikace s básněmi Radka Malého a ilustracemi Martiny Špinkové je postavená na kontrastu hravosti slov a vážných témat našeho života - stesku, naděje, zoufalství, krásy, konečnosti, prchavosti.
Po sbírce Hledání modrého květu je Putování za oázou druhou publikovanou autorčinou sbírkou. Je to putování vesměs milostné, objevování ceny lásky, upřímné metaforické vyznání vztahu, putování za krásou.
Propojením životních zkušeností, prožitků, pocitů a splněných i nesplněných snů v podobě slov, s obrázky mladého, životní krásou plného, energického talentu, vzniká příběh, jež ukrývá mnoho zviditelněných dotyků vlastní duše.
Pro její otevřené srdce ji všichni milovali. Perchta z Rožmberka vynikala krásou, laskavostí a dobrotou. S milovaným Petrem ze Šternberka si plánovali budoucnost, avšak otec ji z hamižnosti provdal za opilce Jana z Lichtenštejna.
Autorka této již čtvrté (údajně poslední) sbírky básní pracovala celý život mezi lidmi. Jako rozhlasová novinářka i jako lektorka sociální komunikace a rétoriky vyslechla řadu osudových příběhů, provázených hlubokými emocemi.
O velikém postrachu od Úpy, o Benedovi Zvířetickém, o vzniku Štěpanického hradu, Slaviborovi z Hrádku, loupežnících od Adršpachu, rytíři Karlovcovi nebo o pokladu na Šancích.
Sbírka poezie Víta Kremličky odráží jeho citlivé vnímání mýtického světa přírodních národů, v obecné rovině pak textem prolíná fenomén tance, zpěvu, veselí a žalu, dotkne se i témat víry v Boha a smrti.
Petra Kukala jsme v jeho předchozích sbírkách poznali jako citlivého polabského portrétistu, stejně jako básníka upírajícího zrak za obzor smyslově hmatatelné skutečnosti, kde se vidění a vědění stává jistotou jiného druhu.
Čtenáři, život moře tvým životem stejné hrůzy bude vážen mým klidem a není potřebí usuzovat nad pravdou nebo mylně zkresleným výrazem. Chybil bys — propadliště strhne pochybovače a nikdy jim nedá rozum…
Ve sdruženém rýmu Karla Lizerota se k sobě vždy tisknou dva zvučně blízké verše. Plaše se tulí k jeden k druhému a aby si dodaly odvahy, vytvářejí přísně sylabickou strukturu.
