Román Krev jsem psal rychle. Snažil jsem se popsat duševní stav úředníka, kulturního pracovníka, který po listopadu 1989 zjistil, že je odepsaný, odstavený; jeho frustrace nespočívá jen v politickém krachu, ale také v poznání, že se stal starcem.
Kniha volně navazuje na Lásku na cizím hrobě. Nové povídky Ludvíka Němce jsou vážnější a niternější nežli v předchozí Lásce na cizím hrobě, jsou však stejně pečlivě vybroušené.
Druhá světová válka, holocaust, Osvětim, Buchenwald… Napadlo by někoho snad, že tato témata, se kterými se Němci vyrovnávají už po několik generací, bude právě německá autorka problematizovat, tak trochu se jim vysmívat, ba někdy je přímo karikovat?
Nahlédněte spolu s námi na společnost a na životní způsob z několika různých teoretických perspektiv. Autorka seznamuje čtenáře nejen s předmětem sociologie životního způsobu, ale věnuje se také teoriím a proměnám životního způsobu v různých souvislostech.
Kniha bestsellerového autora Josefa Formánka je napsaná podle skutečného příběhu, na který autor narazil docela náhodou – při pátrání po nápisu „Z osudu rukou a vůle boží“...
Rozsáhlejší román je situován do osmdesátých let a jeho hlavní hrdinky – Leona, Ilona a Johanka, kterým je lehce přes dvacet a pracují v knihkupectví, hledají sebe, lásku, ideál, svět a svůj otisk v něm.
Skutečný a před několika lety silně medializovaný příběh dívky, kterou od čtyř let sexuálně zneužíval otčím. Hra „na pavoučka“ začala zdánlivě nevinně, byla však čím dál drsnější, až v dívčiných devíti letech vyústila v brutální znásilnění.
Záměr papeže Františka – dát podnět k pastoraci manželů a rodin – se díky dvěma biskupským synodám naplnil nad očekávání. Církev dneška je rodinám velmi blízko.
Román Anny Zonové je knihou o křiku, o vytěsňování viny, o mlčení a organizované osamělosti. Zachycuje snahu lidí hovořit spolu, byť třeba jen zoufalým řvaním a ječením.
