Mezinárodně oceňovaný konceptuální umělec slovenského původu Roman Ondak (nar. 1966) reaguje na historická specifika regionu střední Evropy spojená s komunistickou minulostí, ale současně se zamýšlí nad fungováním společnosti v dnešním globálním ...
K prevenci a léčbě chorob používá tradiční čínská medicína (TČM) již po mnoho let terapii jídlem. Před více než 400 lety shromáždil lékař a přírodovědec Li Shizhen (1518–1593) tyto znalosti v obsáhlém spisu nazvaném Soupis bylin a stromů.
Čapkovy drobné prózy, v nichž nechává promlouvat i překvapivé mluvčí, jako jsou výkal, pařez, štěnice nebo moucha, zesměšňují nabubřelou vážnost mnoha našich výroků.
Opravdový příběh o kilech kokainu, českém vězení a jedné nápravě. Mukl je zkratka pro Muže Určeného K Likvidaci, je to synonymum vězně. Šlajsna je jedno z mnoha slov pro lajnu nebo čáru drogy.
Hráči jsou příběh kde nikdy nevíte, ve které jste realitě. Středověká detektivka, postapo akce, válečné drama, fantasy pohádka i temný psychothriler – to všechno hrdinové knížky prožijí ani se nenadějí.
Kniha Král panna vznikla jako interpretace ruské pohádky Car panna, v níž se vyskytuje mnoho důležitých archetypů postav: zemřelá matka, věčně nepřítomný otec, který se znovu ožení, macecha, která se zamiluje do nevlastního syna i osudová žena.
Sbírka Oldřicha Bubáka, “I bez křídel se dá vzlétnout“, nový růženec emocí dobrodruha, je volným pokračováním řady růženců “Ve stínu Everestu“, “ Tingtangl“, “Probudil jsem spící kundaliní“ a „…i duše zamrzá“.
Toto je příběh o máničkách – klucích, kteří nosí dlouhé vlasy a poslouchají rockovou muziku. Příběh se odehrává v době reálného socialismu, která nebyla pro máničky zrovna jednoduchá, neboť s komunisty příliš nesouzněly...
Mnohovrstevný básnický text volně odkazující ke klasickému dílu Dante Alighieriho, ve kterém se mísí moderní až experimentální poetika textu ve volném verši s tradičními formálně-literárními postupy klasické stavby verše.
Marie Škrdlíková je mimořádný přírodní úkaz. Její povídky voní půdou, kořeny, stonky, listy i květy a
rozrůstají se v louku, po které putují stíny mraků. Tady musíme ulehnout a být znovu dětmi.
„Uchopit, lovit, polapit. Slovo musí pořádat hon na věc. Báseň nebo hudba se musí zmocnit emoce, jako by to bylo zvíře, zvíře, ve které nevěříme, zvíře inspirace.“
Václav Hybš a Miloň Čepelka o svém knižním rozhovoru říkají: „My níže podepsaní jsme se během uplynulých měsíců, ba roků, scházeli a povídali si. Jak čas utíkal a řeč se větvila, ozývala se různá jména, známá třeba jen jednomu, ..."
Přestože tato kniha vychází zejména z příspěvků antropologie ke studiu etnicity a spřízněných fenoménů, její záběr přesahuje hranice akademické antropologie.
