Kniha Slepí málokdy spojuje v harmonický celek dvě protilehlé sféry: text, působící jako nástroj verbálního vyjadřování skutečnosti, a fotografii coby médium neverbální povahy, která skutečnost zachycuje.
Druhý díl trilogie Rytmus, tvorba, divadlo pojednává o rytmologické problematice z hlediska symboloniky, discipliny věnované studiu reflexe rytmu a z rytmu odvozených kvalit v lidské aktivitě.
Kniha Vnitřní okruh v současné české fotografii, představuje výraznou část naší současné fotografické tvorby s tématy a motivy autorské sebereflexe, introspekce, intimity, rodiny, nejbližších lidí a věcí.
Monografie "První dům" prezentuje jednoduchý dřevěný dům, který autor navrhl jako svou prvotinu a svépomocí vystavěl v Bořkově u Semil. Dům je postaven ze dřeva, papíru a pilin pomocí tradičních tesařských technik, bez užití hřebíků.
První souhrnná kniha o malířce, spisovatelce a ilustrátorce Daisy Mrázkové mapuje rozsáhlé a pestré dílo této mimořádné umělkyně především z perspektivy jedinečné knižní autorské tvorby pro děti.
Kniha Lucie Svoboda Mičíková PLAYLIST mapuje posledních deset let tvorby této autorky. Ve své práci využívá medium malby, koláže, ale i prostorové instalace.
Obsáhlá monografie malíře Vladimíra Svobody (1951) nabízí ucelený pohled na jeho dílo, které vznikalo po dobu pěti desetiletí. Na více než 300 stranách mapuje tři klíčová období autorovy tvorby.
Po více než dvaceti letech vychází nový překlad klasického teoretického spisu o umění z roku 1908, který výrazně ovlivnil například českou předválečnou, zejména kubistickou avantgardu.
Ernst Hans Gombrich (1909–2001) je bezesporu nejznámějším a nejpopulárnějším historikem umění dvacátého století. Široká veřejnost ho zná jako autora Příběhu umění, fascinujícího bestselleru, jehož se ve světě prodalo přes šest milionů výtisků.
Katalog výstavy Půlnoc umění představuje výběr děl ze sbírky
Karla Babíčka, která reprezentují kolekci vznikající od konce
80. let 20. století až do současnosti s důrazem na nejaktivnější
období sběratele – 90. léta.
Středověká bohoslužebná roucha byla zdobena především figurální výšivkou, rostlinný ornament měl jen doplňkový charakter a objevoval se jen zřídka. V 16. století se však situace změnila a po roce 1600 dokonce obrátila.
Rukověť urbanismu volně navazuje na předchozí knihu Jana Jehlíka Obec a sídlo, o krajině, urbanismu a architektuře, souboru textů s různou formou a různými tématy.
