Po úvodním textu Zvonimíra Šorma rozmlouvají o svém dětství na faře a lecčems, co v této souvislosti vychází na světlo paměti, Tomáš Růžička, Kateřina a Pavel Dvořáčkovi, Marta Kovářová, Michael Otřísal, Dorothea Zlatohlávková,...
Vychází v péči editorek Romany Čunderlíkové a Markéty Slámové, které připravily příručku opět tematicky: „Život věřícího uprostřed vztahů jsme se rozhodly ukázat na 24 tématech, která charakterizují různé způsoby, jak se vztahovat.“
Práce s biblickým textem je velmi náročná. Někdy text písma mluví drsně, kriticky, a často i kouše a hryže, ale i to patří k poselství Bible. Doufám, že Na každý den 2021 poslouží svému čtenáři.
Edičně a spoluautorsky připravil Jan Mamula, který předložil texty „s nabídkou, že v nich vidím jakousi spirálu. V naději, že způsob, jímž jsem se snažil příspěvky poskládat, směřuje někam výš.
Jak se s věkem proměňuje tlak na uměleckou tvorbu? Jak se mění postoj umělkyň a umělců ke své praxi? Proč vlastně uvažujeme o vztahu mezi různými aspekty kreativity a stárnutím? Umělci se dožívají vyššího věku, ve kterém přirozeně vnímají svět jinak.
Dvojčíslo odborného časopisu Knihy a dějiny přináší aktuální výsledky bádání oblasti knižní kultury v podobě pěti odborných studií. Časopis je určen odborníkům i všem zájemcům o dějiny knihy.
Evangelický kalendář 2024 připravil farář Jan Lavický a pojal jej „jako příběh o tom, jak se evangelická církev po sametové revoluci vydala tam, kde v předchozích dekádách nebyla vítaným hostem – do veřejného prostoru“.
Rozhovory i osobité příspěvky spojené s tématem, historií, vývojem i působením Českobratrské církve evangelické (ČCE). Otázky se týkaly víry, pozitivních i negativních pocitů z ČCE, či toho, co by se mělo vrátit, jaká je budoucnost církve atp.
Texty z pera farářů a farářek nechť jsou povzbuzením k tomu, aby byl farář vnímán jako člověk z masa a kostí, tedy vnímán s patřičnou dávkou tolerance i docela lidského zájmu, co ho vlastně těší či trápí.
