Autorka zpracovala s přípustnou dávkou básnické licence příběhy dávných i méně dávných historických postav z dějin orientálních bojových umění, které jsou jen málo doloženy s soudobých historických pramenech.
Autor představuje příběh o Parzivalovi jako idealizovaný vzor duchovního vývoje člověka a podává tento středověký příběh jako moderní cestu zasvěcení. Díky této interpretaci se pak mnohým čtenářům otevře smysl středověkého vyprávění.
Lidé nevytvářejí jeden, ale hned dva světy. Stavějí sídla, vyměřují lesy, louky. Určují směry cest, vztyčují sochy, budují mosty. Do paměti si vrývají tvary skal, srázů, říčních koryt, stromových velikánů.
