Závažné příspěvky soukromého vědce k humanitním a sociálním vědám. S mimořádnou odbornou erudicí jsou v této knize rozebrány problémy vejce Jaroslava Haška, střední Evropy, prezervativu, imbecility mileniálů, hlístic, tofu, judaismu...
Jaká duše, takový život, taková obec – tato klíčová premisa se vrací v řadě variací v celém Platónově díle, v němž neustále připomíná původní sepětí filosofické teorie s pestrým živlem praktických záležitostí.
Kniha představuje první ucelenou interpretaci politického myšlení Slavoje Žižka. Vytváří jednotící výkladovou linii, která vytýká nejdůležitější momenty Žižkovy politické teorie, jež jsou rozptýlené v jeho početných knihách.
Jan Amos Komenský zaujímá v literatuře k dějinám hledání dokonalého jazyka zvláštní postavení: každý ho zmiňuje, téměř nikdo mu však nepřisuzuje zásadnější roli či originalitu.
Čtenáři se dostává do rukou výběr osobního blogu brněnského pomocného biskupa na Lidovkách. Příspěvky reagují křesťanskou optikou na společenská a náboženská témata, která byla v dané době aktuální.
Étienne Balibar (1942), žák Louise Althussera, je jedním z nejvýznamnějších politických myslitelů dneška. Jeho kniha Spinoza a politika (1985) představuje přehledný úvod do filosofie Barucha Spinozy.
Každý člověk touží po štěstí, zakouší ve svém nitru žízeň, která volá po utišení. Co to ovšem znamená být šťastný? Co nás činí šťastnými? A existuje něco jako nejvyšší štěstí? Autor ukazuje, že touha po štěstí je člověku přirozená.
Kniha se snaží podněcovat k přemýšlení zejména o trojici úzce souvisejících zásadních pojmů – evangelizace, víra a charakteristiky současné společnosti.
Evropa a úkol Čechů v ní, reflexe naší nedávné minulosti, národ a nacionalismus. To jsou některá z důležitých témat, kterými se zabýval filosof Ladislav Hejdánek.
Knihou Skepse a gnóse se ke čtenářům bezmála po stu letech nově dostává Vorovkovo „filosofické vyznání“ plné jemných životně filosofických postřehů, metafor, básnických obratů, náboženských výzev a mravních apelů.
Kniha předkládá filosofické veřejnosti samostatný a svébytný koncept fenomenologické ontologie, který vyrůstá především z filosofie Jana Patočky, je však poučen i širším historickým vývojem fenomenologie.
Studie Jiřího Olšovského nabízí srovnání filosofických koncepcí dvou předních myslitelů – Martina Heideggera (1889–1976) a Sorena Kierkegaarda (1813–1855), a to s důrazem na propracovanější Heideggerův pokus.
Další kniha z řady základních textů evropské vzdělanosti iniciovaná Petrem Vopěnkou. A po desetiletích teprve druhá přeložená kniha zásadních textů jednoho z největších matematiků, logiků a myslitelů dvacátého století.
Studie Řeč a zjevnost stručně načrtává pojetí řeči a rozumění v Heideggerově Bytí a času a poté se věnuje způsobu, jímž dnes raného Heideggera recipuje americký normativní pragmatismus (Dreyfus, Brandom, Crowell ad.).
Kniha mapuje celek Kierkegaardova myšlení. Především se zevrubně probírají tři stadia lidské existence – estetické, etické a náboženské. Člověk může přecházet z nižšího stadia k vyššímu stadiu, nebo spočinout ve stadiu nižším.
