Kniha krátkých úvah o nekončící lidské touze po poznávání, vědění a přicházení věcem na kloub. Každá otázka, ať již naivně dětská, nebo položená třeba před začátkem zásadního vědeckého výzkumu, je podle autora znamením lidského života.
Dvě eseje z pera Raisy Maritainové (Příběh Abrahámův, Kníže tohoto světa) a jedna od Jacquese Maritaina (O církvi nebeské). Jejich společným jmenovatelem je mystický pohled za viditelné hranice tohoto světa.
Kniha mapuje terén palčivý pro člověka vždycky a v současnosti zejména. Doporučení typu „poznej sebe sama“ či „buď sám sebou“ i otázky jako „odkud přicházím“, „kam jdu“ a hlavně „kdo jsem“ se vkrádají do mysli stále ...
V této knize se Rohr zabývá třemi tradičními zdroji zla a popisuje, jak se křesťanství zaměřovalo téměř výhradně na individuální, tělesnou úroveň, zatímco svět a ďábel po většinu křesťanských dějin v podstatě vyvázli bez trestu.
Pro každé velké období lidských dějin můžeme najít nějakou zásadní knihu, která charakterizovala a představovala příklad toho nejlepšího, co se v dané době najde. Ve středověku to bude rozhodně Suma teologie Tomáše Akvinského.
V době, kdy se křesťanství hlásilo o své místo na slunci, bylo podobných sekt v těchto místech na desítky. O prorocích nemluvě. Proč se zrovna křesťanství stalo světovým náboženstvím?
Čas, časovost a smrtelnost příslušejí k základním konstitutivním určením lidství a přiměřeně tomu mají i své místo v tradici západního metafysického myšlení, ze kterého vyrůstá i náš dnešek určovaný vědou a technikou.
Podněty papeže Františka nemohou zakrýt inspiraci ignaciánské spirituality. Slova doprovázet, rozlišovat a integrovat se čím dále tím více stávají součástí církevního slovníku. Vychází z duchovních cvičení sv. Ignáce.
Antologie Filosofie lásky a přátelství předkládá čtenáři výběr nejdůležitějších současných studií z anglosaské filosofie lásky a přátelství, a to jak systematických, tak historických.