Tato básnická sbírka je inspirována lidmi dlouhodobě hospitalizovanými ve zdravotnických zařízeních s nálepkou psychiatrické diagnózy začínající písmenkem F.
Nová kniha lidových i jiných pohádek ve verších okouzlí malé čtenáře nejen pohádkovými příběhy, ale také jim ukáže, jak líbezná, důvěrná, vtipná a krásná je jejich mateřština, jak umí zpívat.
Autorka touto svojí první básnickou sbírkou jednoznačně vstupuje do současné české poezie. Její básně jsou bolestně prožité a přitom svrchovaně utvářené. Autorka má vytříbený cit pro slovo a básnické řemeslo.
Básně ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované. Narazil jsem na ně náhodou ve svých rukopisech. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme.
Básnická sbírka plná emocí o bezmoci, strachu a tlaku společnosti. Doplněna texty zachycujícími pocity v depresivních fázích a suicidních etapách na oddělení psychiatrie.
„Sbírka Prý musím projít březovým lesem Štěpánky Borské láká na toulku po snové plejádě dní. Mimořádné okamžiky současnosti jsou zkoumány se stejným zájmem jako osobní momentky. Svět, ve kterém je podstatná každá drobnost, okouzluje opravdovostí...“
Druhá sbírka Kláry Notaro Čtyři tety a Vilém navazuje na debut Tři paní plavou v řece – má nadále deníkový a příběhový charakter, avšak epičnost zde mohutní a sdělení nabírá na naléhavosti. Úsměv a vtip se přesmykly v ironii a tragédii.
Autorka staví své verše především na nevšedních zážitcích, které se jí v každodenním životě nějakým způsobem dotkly, jedním ze základních prvků její poetiky je přitom hra s jazykem.
Zatím určitě nejlepší sbírka textů, (básní), již známého autora. Ve svých básních přechází od temných surreálních obrazů, stavu naší civilizace, a archetypů lidského konání, až do dadaistické polohy.
Jedním z prvních úkolů rodičů, učitelů a vychovatelů je pomoci dítěti zorientovat se v okolním světě, v jeho ročních obdobích, změnách, svátcích, tradicích a přírodě. A to je přesně to, co tato knížka přináší.
Světlo v klíčové dírce je malá spirituální kniha o vnitřním světle v nás. Světlo, k němuž máme pomyslný klíč právě teď a tady. Stačí jen otevřít. Ale je to také hlavně kniha o dětech pro dospělé.
Básničky byly psány na koleně, na palubovce auta, na žlabu v koňské stáji, na břehu rybníka a jinde, během cest od koně ke koni, v intervalu jednoho a druhého konce rohlíku se sýrem.
