Každé místo Českého Švýcarska je samo o sobě tajuplné a autor předkládá v této knize ke každému konkrétnímu místu hezký pohádkový příběh. Kniha je doplněna barevnými ilustracemi.
Psychologický román nabízející nejen napínavé čtení, ale i sociologickou sondu do sítě lidských přání, charakterů a vůle. Fugu chamtivosti končící překvapivým rozuzlením.
Profesor antické filosofie a estetiky na Moskevské univerzitě dbá o propojení hudby a atematické logiky. Analyzuje postoje starověkých a novověkých teoretiků hudby. I při „slabosti“ pro logickou metodu si uchovává neutajený příklon k metodě protikladů.
Děj románu je zasazen do období starověku, kdy se svět snaží ovládnout mocné impérium Golanské říše. Mezi jejím obyvatelstvem panují xenofobní nálady vůči národu ptačích lidí, z jehož řad vzejde okřídlený mesiáš.
Prozaik a esejista Josef Jedlička psal v 50. a na počátku 60. let po dobu více než dvanácti let dopisy svému staršímu příteli Václavu Wildovi. Jedličkovy dopisy jsou mimořádným literárním dílem, skutečnou kulturní a společenskou kronikou své doby.
K životnímu jubileu významné současné autorky vydaný výbor z díla, který obsahuje nedostupné i doposud nepublikované kapitoly. V těch je ztvárněna s působivou vnitřní silou vazba s krajinou, rodinou a tradicí.
Novela. Co má nebo může dělat muž, vstupuje-li do druhého poločasu života sám, po ztrátě milované ženy, která ho doprovázela řadu roků ve šťastném manželství?
Příběh, o nějž tu běží, příběh rozchodu mileneckého páru, je vlastně banální. Jauffretovo minidrama říká: každá rodina je bláznivá. Bláznem je tak trochu každý, hrdinové knihy, autor – a s prominutím i čtenář.
Povídkový výbor reprezentuje především současnou běloruskou literaturu, se zřetelem k historickému kontextu, vývoji a skutečnosti, že běloruská literatura se řadí k tém nejméně známým slovanským literaturám u nás.
Věděli jste, že táborský Borotín dal naší historii českého Oidipa, že je na Lichnickém hradě komnata, do níž byla zaživa zazděna ctnostná paní Kateřina, nebo že na Krumlovském zámku zešílel sám Julius Caesar?
Román Jaroslava Formánka je psán jako deník, vedený od srpna 2000 do července 2001. Vypravěč zaznamenává v téměř každodenních, leč nedatovaných zápiscích, co se během roku děje v jeho bezprostředním okolí na pařížském předměstí.
Povídky Půlnočního deníku psala Gertruda Goepfertová na základě záznamů svých tehdejších snů v průběhu 60. let, v době, kdy se starala zejména o vlastní rodinu.