Poetický experiment obrozence (1803 - 1869), sbírka "básní a písní" z r. 1843, v níž se pokouší dokázat libozvučnost češtiny pravidelným střídáním souhlásek a samohlásek.
Tato kniha jistě způsobí radost všem milovníkům a znalcům staré čínské poezie. Jak již její název tak trochu napovídá, jde v podstatě o jakýsi pendant ke Zpěvům staré Číny Bohumila Mathesia.
Druhá básnická sbírka současného autora (*1962), v níž usiluje vzrušeným volným veršem i zprozaičtělým slovem zachytit dnešní prožitky a bolesti člověka otřeseného tragédií Bosny.
Básnický triptych představuje suverénní, zároveň však bolestnou výpověď autora mladší generace české poezie, jenž ve své tvorbě zúročuje vliv autorů spjatých s rodnou krajinou Mostecka a Litvínovska, především pak Ivana Diviše.
Napsali o mně: Malý je nesnesitelně patetický. S úšklebkem souhlasím a dodávám: ne snad já, to texty plné lun a vlků a válečných vřav. Ne snad já, to doba umí být nesnesitelná. Ne snad já, to život.