Přestože je tato publikace určena pro malé čtenáře ("co autor nestihl říct dětem jako táta, s láskou a nadšením v ní napsal pro vnoučata"), lze předpokládat, že mnohé říkanky si s potěšením přečtou i dospělí.
Čtrnáctý svazek Spisů Vladimíra Holana obsahuje jak básníkovy překlady starých východních autorů, tedy především soubory Melancholie a překlady Nizámího, tak i překlady západních autorů moderní poezie 20. století.
Šestá básnická sbírka Dagmar Čížové je sbírkou milostných básní. Její tvorba je pod vlivem východní filosofie, je to osvobození mysli, její odpoutání, uklidnění, naladění, a vypodobnění obrazu, který je krásný jako očištěná básnířčina duše.
Sbírku Rosa definitiva považuje český a portugalský spisovatel, režisér, spoluzakladatel deníku Mladá fronta (*1921) za svou poslední básnickou knihu. Verše prozařuje čistota vztahování a vnitřní oproštěnost.
Sbírka básní vznikla jako výbor z pětiverší, která autor napsal v letech 1998 až 2007.
Celkem jich bylo více než tisíc, zhruba stovka vyšla v periodikách a sbornících.
Poezie prodchnutá severem, nostalgií i dnešním Finskem. Základní osnovou téměř celého díla je střet současné moderní ženy se starými zakořeněnými zvyklostmi.
Debutová básnická sbírka More srdca od Hiraxa obsahuje více než 90 básní, miniatur, aforismů, bajek a myšlenek zaobírajících se lidskou duší, láskou, různými odstíny vztahů, společností, vesmírem....
Josef Suchý (1923–2003) bývá označován za básníka domova a smíru, za autora básní hlubokého křesťansko-humanistického étosu, poezie tiché tonality, opravdovosti a čistoty.
80 textů německého básníka a zakladatele nonsensové poesie Christiana Morgensterna (1871-1914), které v roce 1951 přeložil mladý Egon Bondy (1930-2007) na své první oficiální vydání čekalo bezmála půl století.
Všechny básně v této knize byly automaticky vygenerovány počítačem za pomoci umělých neuronových sítích. Neuronová síť sama o sobě nic neumí a je třeba ji natrénovat pro činnost, kterou má vykonávat.
